O dnešních raperech se tvrdí, že jsou to egoisti, kteří koukají hlavně na vlastní prospěch, případně mezi sebou válčí v žabomyších válkách. Pražské hiphopové trio PSH ale dokazuje, že i žánru vzývajícím individualismus může vzniknout angažovaná skladba.
V novém klipovém singlu Fuck Off se pouští do populistů, jako jsou Zeman, Brichta, Konvička, Babiš nebo Ortel. "Média, jsou jak strašidla, všechno se hroutí, zvedaj se stavidla," poznamenávají Orion a Vladimir 518 o současném ovzduší ve společnosti a nekompromisním anglickým "fuck off" posílají do patřičných míst xenofoby, rasisty i milovníky konspiračních teorií.
Jak už to tak bývá, v diskusích pod klipem na YouTube se fanoušci rozdělili na dva tábory a vedou standardní debaty, které poslední rok najdete na internetu prakticky pod jakýmkoliv článkem. Tedy ty, v nichž jedni nadávají druhým do sluníčkářů, zatímco ti druzí těm prvním do fašistů. Možná by se ale spíše mělo debatovat o tom, jestli jsou PSH málo, nebo dost radikální.
Češi mají k protestsongům či angažovaným textům dlouhodobě velmi vlažný postoj. Předchozí generace si ho nesou z éry před rokem 1989, kdy byla politická píseň nenáviděný žánr z kategorie povinné úlitby režimu. Kritika poměrů se naopak ze strachu před cenzurou musela delikátně skrývat mezi řádky. Mladší generace zrozené do radostných devadesátých let vyznávají apolitičnost konzumní éry, která velí hlavně si nedělat v životě žádné problémy, a hudbu spojují výhradně se zábavou.
A muzikanti? Ti si přeci nebudou kazit šanci na dobrý džob z hraní na předvolebních mítincích. Politické nebo vlastně jakékoliv názory můžou zabrzdit slibně rozjetou kariéru, protože důležité je hlavně moc neprovokovat, což platilo stejně dobře v socialismu stejně jako to platí za kapitalismu. Vrcholem angažovanosti tak byly dlouhé roky koncerty typu S komunisty se nemluví, jejichž účastníci jaksi bojovali už dávno vyhrané války.
Jak ale doba přituhuje a roste frustrace, vrací se od začátku naší dekády poptávka po protestsongu. Daniel Landa si vypůjčuje angažované texty Karla Kryla a romantik s kytarou Tomáš Klus se v hitu Pánubohu do oken srdceryvně ptá "Pane Bože za co trestáš tento prostý lid?" V dalším angažované skladbě Iniciativní z roku 2012 veršuje "Má budoucnost je nejistá / mou zemí cloumá lobbista" a Barbora Poláková a David Koller mu v Sami na dálku odpovídají: "Jsme v prdeli, zvolili jsme je sami, jsme sami, rozkrádaj naši zemi".
Co mají texty novodobých bardů společné? Jsou tak obecné, jak jen to jde, aby si do nich mohl kdokoliv zařadit vlastní zdroj frustrace a zároveň se nikomu konkrétnímu příliš neublížilo. Protože co naplat, český pop je malý rybníček a na staré křivdy se nezapomíná. I profesionální veršotepec Xindl X se odvážil opřít do Davida Ratha, až když korupčník seděl ve vyšetřovací vazbě.
Že protestsong má největší potenciál, když je adresný, paradoxně pochopil jako první krajně pravicový Ortel, který se díky neobratným veršovánkám "Řeknu jen pár vět, nechci multi-kulti svět" vyšplhal až k slavíkovým vavřínům. Není jim třeba tleskat, ale z čistě marketingového hlediska to byl majstrštyk. Vystihli ten správný čas a stejně jako křiklouni typu Konvičky a Hampla se svezli (možná bude lepší slovo "zneužili") na vlně strachu, kterou odstartovala migrační krize.
Při udílení Slavíka tleskal Ortelu celý sál, protože úspěch je prostě úspěch. Kolegy muzikanty ale kapela napojená na neonacistickou subkulturu přinejmenším přinutila vyhledat si slovo "názor" ve výkladovém slovníku.
Na udílení Andělů o půl roku později se Lenka Dusilová vyjádřila proti prezidentovi Zemanovi a na podporu jí přispěchali Klára Vytisková a David Koller. Mluvčí Hradu Ovčáček událost oglosoval na svém Twitteru: "Angažovaní umělci. 1948, 1977 a teď 2016. Třeba opět uspořádají seanci v Národním divadle a budou podepisovat prezenční listinu." Jeho dýchavičná a logiku ohýbající hyperbola s Antichartou přinejmenším naznačila, že politický establishment začíná mít z muzikantů s názorem nahnáno a to je dobře. Budou si muset pomalu zvykat na to, že muzikanti chtějí něco víc než jen květnatě rýmovat "láska" a "páska".
PSH měli vždycky blízko k anarchistům, Vladimir 518 žil nějaký čas ve svobodomyslném squatu Ladronka a už na prvním albu Repertoár vzkazoval: "Hlasuju proti zk***enejm náckům." Za těch patnáct let od jejich průlomového debutu vrostl v Čechách hip hop do mainstreamu - alespoň co se týče popularity, ale zároveň si uschoval vlastní pravidla, jak přistupovat k médiím či vydávání hudby a pořád má vlastně celkem blízko k DIY taktikám punku.
Politicky se nicméně hiphopoví hudebníci angažovali jen pomálu. Jednou z mála výjimek je vzkaz Pozdravy z Liberce, který vyslal v roce 2010 před komunálními volbami raper Lipo. Ten se o dva roky později spojil s Katem (Prago Union) a Bonusem ve skladbě Trvalo tři generace, která se postavila proti pochodům neonacistů.
Bonusovo album Konec civilizace z roku 2010 je pořád nejlepším příkladem angažovaného rapu u nás. Jenže hozenou rukavici od té doby zvedl z populárnějších interpretů snad jen Smack, který se do současné vlny nenávisti a nahnědlého vlastenectví obouvá na loňské desce SICK. V závěru tracku Kdo neskáče není Čech dělá jasnou čáru mezi svými fanoušky: "Zdravím všechny nácky. Jestli seš jeden z nich, můžeš mě klidně vypnout a už mě nikdy neposlouchat."
Nebát se naštvat část svých fanoušků názorem, to je něco, co českému popu žalostně chybí. Někdo s tím ale nemá problém. Vladimir 518 a jeho label Bigg Boss se k situaci v Česku zmítaném nenávistí a populismem vyjádřili v únoru v textu Stanovisko labelu Bigg Boss k současnému ovzduší v české společnosti.
"Je nepřípustné, aby surová hmota nenávisti byla racionálně manipulována a usměrňována za účelem dosažení politických cílů. To je podle nás cesta, která nemůže vést jinam než ke katastrofě," dočtete se v něm například.
Aktuální klip Fuck Off je vlastně pokračováním jeho tezí, byť v agresivnější a přímočařejší formě. "Dupeme tu po tom, kdo nás zvedal z prachu, lidi žijou nenávist, všude jsou tuny strachu," glosuje situaci Vladimir 518.
Těžko od rapového textu čekat nějakou hlubokou analýzu. Jenže některá zjednodušení jsou poněkud zavádějící. Život je boj a společnost neúprosná džungle, učí nás rapeři a v třetí sloce skladby vzkazuje Orion: "Fuck off všem, co se nesnažili, říkám fuck off ti, co nesplnili, co snili. Fuck off těm, co promarnili, když žili."
Tady si PSH trochu zadělávají na problém. Vzkazovat chudým či sociálně vyloučeným, že se málo snaží, je od určitého okamžiku užitečné asi tak jako křičet na topícího, ať se chytne za límec a vytáhne se sám z vody. Stavět zeď mezi úspěšné a neúspěšné jen produkuje další masu naštvaných a frustrovaných, kteří rádi uvěří snadným řešením populistů.
Rap ale nemá být náhražkou sociologie a politologie. PSH vyslali s Fuck Off jednoznačný vzkaz, který by mohl pár lidí přesvědčit k zamyšlení. Dopad protestsongů samozřejmě nelze přeceňovat, ale hlas muzikantů s názorem je nyní potřeba víc než kdy jindy. Teď jen musíme doufat, že nezapadne mezi všemi těmi videoklipy s product placementem korporací.
Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!
