Glosa - Znovuzrozená Lucie boří na domácí scéně rekordy. V minulých dnech třikrát za sebou vyprodala pražskou O2 arénu (což zatím nezkusil ani Jarek Nohavica), hravě naplnila i haly v Brně, Ostravě, Bratislavě a Košicích.
A také plní sliby, protože combackové turné skutečné má světové parametry. David Koller bubnující nad hlavami lidí na visuté plošině, která se jak za časů Mötley Crue umí i naklonit dopředu, to je opravdová podívaná, i ostatní muzikanti co chvíli vyjíždějí z nor, vše vrcholí během Černých andělů, kdy se na sloupech majestátně vznáší kompletní čtyřka. K tomu ohně, čoudy a u Medvídka, žel bohu, i ty nezbytné třpytky vystřelené do rozvášněného lidu.
Kdopak to hraje z playlistu ušitého pro masy?
Zazněly všechny stěžejní hity s výjimkou Ona ví a S tebou (tu Lucie nikdy naživo nehrála), playlist jak ušitý pro masy.
Příjemné překvapení obstaral výlet pro nejstarší pamětníky do časů eponymního debutu Lucie, který pánové za zlatých koncertních časů hodně opomíjeli. Mít tě sám, Utíkej, Nech to stát i ty nejstarší a s oblibou převlékané Šrouby do hlavy kapela nabídla v původních verzích.
Playbacků tu ovšem běželo přehršel. S výjimkou precizního Adama Kollera za druhou bicí soupravou, efektního cellového kvarteta (více podívaná než příspěvek do celkového zvuku) a hostující Lenky Dusilové se čtveřice rozhodla spolehnout sama na sebe… klidně i několikrát.
Dusilenka dostala pouze pěvecký prostor, její někdejší druhá kytara, kterou později v Lucii obsluhoval třeba také Tomáš Vartecký, zněla nejednou ze záznamu (rozpažené ruce Roberta Kodyma při nádherné Lauře a kdo že to brnká akordy?). Je to škoda, protože nakonec stejně nejlépe vyzněly ty písně, které skupina zahrála bez předtáček (Oheň, intimní klavírní Noc, nářez Utíkej…). Na druhou stranu, když půjdete na U2, uslyšíte to samé. Tři instrumentalisty a nespočet dalších zvuků (kytar, kláves, vokálů) z playbacku.
Hudební podstatu koncertu táhli očekávatelně dopředu Koller s Kodymem. Na druhé polovině námořnictva bylo přeci jen znát, že spíš než na moři trávila poslední léta v přístavu. Co se například ve čtvrtek v O2 aréně přihodilo v písničce Srdce, to se hvězdám nestává. Písničku dohrávali v podstatě jen otec a syn Kollerové, zbytek mlžil o půl tónu vedle – špatně nasazený kapodastr, nebo hluché ucho kohosi?
Dobrá zpráva naopak je, že David Koller pořád skvěle zpívá a bubnuje, Robert Kodym už sice není tím hubeným vlasatým idolem, ale to, o co jde, tedy kytaru a především zpěv, ovládá stejně suverénně jako dřív. Tedy, "Lennon a McCartney" Lucie jsou nadále silní v kramflecích a jak víme z jejich příbuzných aktivit, i tvůrčí.
Zda by dva kohouti ještě dokázali usednout ke stolu a společně skládat, to už tak jisté není. Ať se snažili, jak se snažili, jako kamarádi na pódiu nevypadali.
Něco zásadního
Probíhající šňůra možná nejslavnější české pop-rockové sestavy (konkurovat může leda Kabát, možná Chinaski) vzbouzí obdiv také perfektní přípravou. Před osmi lety si v tomto smyslu natloukli Wanastowi vjecy, když se po rozpadu Lucie chtěli vydat na obří turné po dvaceti halách. Jenže zatímco Robert Kodym se nezměnil, doba ano (zpátky na zem, nebo spíš na Venuši už to Wanastovkám fungovalo podstatně líp).
Chytré hlavy v pozadí chystaného turné Lucie na to šly mazaně. První nepotvrzené informace o chystaném comebacku prosákly bezmála před dvěma lety, v prosinci 2012 už bylo jasno. Zlí jazykové tvrdí, že zásadní impuls vyslal miliardář Kellner, když Lucii pozval na vánoční večírek PPF a vysázel na stůl podobně macatou částku, pouze dvakrát menší než rok předtím za sólového Stinga.
Před rokem na tiskové konferenci v prostorách žižkovského vysílače bylo oznámeno pět konkrétních termínů česko-slovenského turné 2014, brzy poté se začaly přidávat koncerty, Brno dvakrát, Ostrava dvakrát, troják v Praze, k tomu ještě plzeňský Lochotín a nakonec i jeden festival, Rock For People v Hradci. Šikovný manévr vyvolal v lidech ono „honem do předprodeje, jinak mě mine něco zcela zásadního“.
Kromě toho, že se během celého roku obličeje čtyř padesátníků koukaly málem odevšad, v Karlínském divadle odstartoval muzikál Větší než malé množství lásky s písněmi Lucie. Jak známo, muzikály u nás táhnou a zasahují jinou cílovou skupinu, než rockové koncerty.
Další kvalitní tah představovaly zahřívací charitativní koncerty, dvě rozcvičky v klubech (Londýn, pražské Retro) a částečně veřejná generálka v O2 aréně. K tomu všemu ještě Česká televize měsíc co měsíc vysílala archivní pořady z historie Lucie.
Nostalgické pá pa páá páá
Vyjíždět na téměř vyprodané turné po velkých halách v roce 2014 v České republice, o tom už si může nechat zdát i kdysi ložený Kabát (viz poslední průměrné navštívená šňůra).
Nejčastější výtky skeptiků zazněly ve dvou verzích. Ta první, že muzikanti už nevypadají jako tenkrát, je jalová. Jako tenkrát nevypadají ani ti, kteří tuto stížnost vznášejí, ani Deep Purple, dokonce ani Helena Vondráčková. Druhou výtku, že jde prvotně o peníze, trochu povzbuzuje fakt, jak křečovitě místy vyznívá komunikace na pódiu. Ale s podobným problémem se vloni potýkal i Pražský výběr. Pánové si před deseti lety řekli spoustu ošklivostí, čas plyne, všichni stárnou a moc osobností na jednom kolbišti se snese ve dvaceti, hůře v padesáti. Navíc, většina zahraničních kapel, co k nám jezdí, spolu na pivo taky nechodí.
I hnidopich musel uznat, že co písnička, to nadčasový hit. Playlist Lucie, to je všechno jen ne sbírka zvadlejch růží. A když Dusilová s Kollerem na závěr rozjeli pá pa páá páá v magickém dvojhlase, zpíval by i němý. Nostalgie. Jestli je dobře, že to všechno nezůstane jen ve vzpomínkách, to už je jiná otázka. Ale i ti Led Zeppelin se nakonec aspoň k jednomu koncertu nechali přemluvit.
