Recenze – Pozvaná honorace, která se účastní slavnostního zahájení, spadá většinou do kategorie příležitostných filmových diváků, kteří si Richarda Gerea většinou spojují s jeho rolí bohatého playboye v Pretty Woman. O to víc je asi zaskočí dvouhodinová pomalá, dokumentárně laděná a nutno říct, že velmi sugestivní sonda do života na ulici, v níž někdejší idol dívčích srdcí hraje zkrachovalého alkoholika.
Snímek natočil jako svůj třetí film režisér Oren Moverman, který se na současné americké nezávislé scéně etabloval i jako žádaný scenárista a producent. S Gerem se před lety potkal na natáčení kultovního Haynesova portrétu unikavé folkové hvězdy Beze mě: Šest tváří Boba Dylana, a když se před časem viděli znovu, vnutil herec Movermanovi scénář s tématem bezdomovectví.
Původem izraelský tvůrce látku přepsal a s Gerem se dohodl, že film bude i režírovat. A Time Out of Mind potvrzuje po dramatu The Messenger (2009), jež se zabývalo traumaty navrátilců z Iráku, a příběhu psychicky labilního policajta s názvem Rampart (2011) Movermanovu pozici tvůrce společensky angažovaných filmů.
Příběh natočený důsledně ve stylu cinema verité vyžaduje od diváků jistou investici. Tohle není film, v němž hlavní hrdina projde nějakým překotným vývojem a jeho problémy se zázračně vyřeší. I když snímek v závěru jistý náznak katarzní naděje obsahuje, za happy end by ho mohl považovat jen veliký idealista. Cílem tvůrců je ukázat nám bez jakýchkoli příkras svět lidí bez domova. A v něm se zázraky dějí zřídkakdy.
Děj by se dal jednoduše shrnout do několika vět. S vágusem Georgem (Richard Gere) se potkáváme v okamžiku, kdy ho z vybydleného bytu, v němž údajně přebýval se svou družkou Sheilou, vyhodí vyklízecí četa. Pár nocí se pokusí strávit na ulici, v metru nebo v čekárnách, poté se mu podaří získat vzácné lůžko v jedné z mála bezdomoveckých nocleháren. Pokouší se o nenápadný kontakt se svou odcizenou dcerou Maggie (Jena Malone), navazuje něco na způsob přátelství s neodbytným a nesnesitelně ukecaným spolunocležníkem Dixonem (Ben Vereen) a snaží se přemoci byrokratického molocha a vyřídit si na úřadech dávky, i když se nemůže prokázat žádným dokladem.
George prostě neexistuje, a to nejen pro instituce, ale i pro lidi, kteří ho míjejí na ulicích. Moverman s kameramanem Bobbym Bukowskim posilují tenhle pocit odcizení tím, že svého hrdinu po většinu času snímají na dlouhou vzdálenost skrze skla kaváren, obchodů a přes různé jiné překážky. Zvukovou stopu pak tvoří útržky náhodných hovorů a telefonátů, hudba z rádia nebo hukot aut a až někde v druhém plánu vykonává své denní rituály marginalizovaný a pro okolní svět neviditelný George.
Tvůrci ho nijak neomlouvají, naopak naznačují, že jeho životní situace se nedá svést na lhostejnost okolí, ale že závisí spíše na absenci vůle a přemíře sebelítosti. O Georgeově minulosti nevíme dost, ale jedna dojemná klavírní seance a zbytky šarmu, které mu propůjčuje Gere, umocňují tu známou pravdu o bezdomovectví: spadnout na dno se dá i ze zdánlivě bezpečné středostavovské výšky.
Time Out of Mind je snímek, který plyne v poklidném rytmu, souznícím s pomalu uplývajícím životním rytmem svého hrdiny. Dalším hrdinou jsou „špinavé ulice“ New Yorku. Asi nejužívanější město pro filmové lokace málokdy na plátně pulzuje tak autentickým každodenním cvrkotem. Film, který bude mít ve Státech distribuční premiéru symbolicky jedenáctého září, zachycuje, jak se New York proměnil po více než dekádě po útocích.
A premiéra naplánovaná na září se zdá být dobře načasovaná vzhledem k potenciálním oscarovým ambicím Richarda Gerea. Ve filmu nesleze z plátna, jeho kreace je subtilní a velmi přesvědčivá a akademici rádi oceňují náročné herecké protiúkoly vyžadující úplnou fyzickou proměnu. Je samozřejmě těžké v červenci něco předjímat, ale minimálně nominace na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon Gereovi určitě neuteče.
