Recenze - Když se oznámí nový český horor, člověku většinou oči vystřelují rovnou k nebi. Protože, co si budeme nalhávat, tenhle žánr umíme zdaleka nejhůř. Kdo by tušil, že nenápadný celovečerní debut Nenasytná Tiffany bude nejen nejlepším porevolučním přispěním naší kinematografie žánru (což není zrovna terno), ale i jedním z našich nejsvěžejších, nejnápaditějších, a proč neříct rovnou, nejlepších filmů poslední doby.
Na druhou stranu: kde jinde než u hororu, žánru tradičně nejotevřenějšímu mladým filmařům plným nápadů a touhy nabídnout co nejživější podívanou, by k takovému zjevení mělo dojít. Začínat dramaty je poněkud neslibné, jsou příliš svázaná konvencemi a tvůrce se rovnou upisuje až moc pravidlům. Horor, svět ve světě filmu, skýtá skoro nekonečné možnosti se vyjádřit od strašení po černý humor. Tvůrci Nenasytné Tiffany si to jako jedni z mála uvědomují.
Pro člověka, který dosavadní poloamatérskou tvorbu režiséra Andyho Fehu a jeho týmu nesledoval, půjde každopádně o ránu z čistého nebe. Máme tu jakoby odnikud snímek, jenž není dobrý jen „na naše poměry“. On je prostě „dobrý“ a mohl by být promítán spolu s filmy Joea Swanberga, Ti Westa, Adama Wingarda a dalších předních osob amerického nezávislého hororu, aby jim plně konkuroval.
Hororový realismus
Sledujeme příběh váguse a vykradače chatek Pepy (Leoš Noha), který během své spanilé jízdy po přes týden opuštěných domcích najde videokameru s tajemným obsahem. Amatérský hledač pokladů na něm zjevně objevil cosi cenného, ale zároveň nebezpečného. Myšlenka rychlého zbohatnutí ho láká, sežene proto detektor kovu a vydává se pokladu po stopě, následován dalšími hledači, kteří se skrz internet také dostanou na stopu. Pepu nakonec poklad doslova přivábí, jenže všechno má svou cenu: díra v zemi vydá stříbrné mince vždy jen výměnou za lidskou oběť.
Tiffany rozjíždí plynulou žánrovou hru, jež pracuje s tradicemi found footage i gore filmů. Na této úrovni je velmi „nečeská“, navazující na tradice především americké a italské školy, což výsledek našim divákům vzdaluje a pro ty neobeznámené s kontextem bude nejspíš „divné“ sledovat volené postupy a chápat, co se právě děje.
Zároveň si ale lze jen stěží vybavit film tak přesně vystihující českou realitu, který by tak zábavným a přitom plnohodnotným způsobem reflektoval naši každodennost.
Fehu už ve svých krátkometrážních kusech dokázal záměrně zdůrazněnou amatérskou estetikou navodit dojem syrové pravdivosti. Doplnil ji většinou mírně cynickým humorem, aniž by se ale komukoliv vysmíval nebo někoho shazoval, a zvládl nadhodit mnoho zábavně i nepříjemně přesných postřehů.
V celovečerní stopáži má ještě víc prostoru pro rozvoj svého hrdiny, odpudivého recidivisty s nesnesitelně podmanivým buranským charismatem. Leoš Noha (známý ze stylem ne vzdáleného Okresního přeboru, jehož záměr Tiffany vytěžuje mnohem lépe) tu vážně působí, jako by ho štáb před natáčením nabral někde u konťáků a za roli mu nabídl pět lahváčů. A má to neskutečné kouzlo.
Profesionální amatéři
Fehu se snaží, aby byla Tiffany dost ošoupaná, a samozřejmě tím částečně zakrývá skromné prostředky, které měl k dispozici. Nicméně tvrdí, že k podobnému přístupu by se uchyloval i s klasickým rozpočtem.
Někdo by mohl namítnout, že se tím chrání, aby šlo vždycky říct, že "tenhle záběr je ošklivý schválně". Vzhledem k množství audiovizuálních myšlenek, které v obraze najdeme i při opětovném zhlédnutí, ale štáb nejde jen tak obvinit, že by náhodně máchal kamerou. Zvlášť v kontrastu s found footage materiálem se zdůrazňování těch samých špinavých postupů i mimo "nalezenou“ část přesto někdy jeví poněkud samoúčelně.
Nicméně už jen to, že existuje český horor natolik solidní, že mu má smysl vytýkat podobné dílčí detaily, je nepopsatelně pozitivní. Velká škoda, že kvalitu Tiffany u nás nejspíš docení tak málo diváků, protože jde přece jenom o snímek určený úzkému (a u nás ještě užšímu) okruhu. Bude zajímavé sledovat, jestli se Fehuovi podaří zaplout blíž k mainstreamovému středu, kdy by natočil film již oproštěný od poloamatérského zázemí. Peter Jackson a Sam Raimi, kteří patří mezi jeho přiznané vzory, začínali podobně, tak uvidíme.
Hodnocení: 85 %
