Recenze: Méďa 2 hledá sperma, ale nenachází smysl ani příběh

Jarmila Křenková
2. 7. 2015 15:11
Méďa Ted se v druhém díle americké komedie žení a se svou nastávající chce potomka. K tomu ovšem potřebuje dárce spermatu, požádá proto o pomoc nejlepšího kamaráda Johna (Mark Wahlberg) o pomoc.
Méďa 2
Méďa 2 | Foto: CinemArt

Recenze – Už francouzský kulturní historik Michel Pastoureau ve své monografii Medvěd – dějiny padlého krále popsal medvěda jakožto výjimečné zvíře, na jehož plyšové verzi si většina z nás osvojuje schopnost empatie a cizeluje sklony k sadismu. Když proto Seth MacFarlane, jenž se prosadil seriálem Family Guy, natočil komedii o obživlém plyšovém méďovi, strefil se do vkusu citově oslabených adolescentů i infantilních manažerů z reklamek.

Zkrátka všech věčně nedospělých jedinců, kteří ve skutečnosti netouží po ničem jiném než zůstat až do důchodu v bezpečném hájemství svých dětských pokojíčků, trávíce čas sledováním seriálů, hraním videoher a konzumací lehkých drog.

První Méďa tyto symptomy dokonale popsal a vytěžil. Plně se totiž soustředil na vztah prototypického přestárlého adolescenta (Mark Wahlberg), jenž si se svým plyšákem vytvořil vlastní svět plný fetišistických rituálů zahrnujících společné hulení, obhroublý humor či znepokojivou adoraci osmdesátkového Flashe Gordona. Na to se nabalovaly více či méně absurdní podzápletky a motivy včetně aktualizace středověkého pojetí medvědí sexuality spočívající v Tedově touze zmocnit se blondýny se silikonovými ňadry. Pořád tu ale nešlo o nic víc než o nechuť hlavního hrdiny dospět, s čímž se mohl identifikovat téměř každý.

Trailer k filmu Méďa 2

V Méďovi 2 ale MacFarlane tuto jednoduchou logiku opouští a při zachování všech bizarností typických pro jeho tvorbu se pokouší do zápletky protlačit komplexnější otázky po podstatě lidské existence, svobody či svéprávnosti. Film se proto rozpadá do dvou nesourodých rovin, kdy v jedné sledujeme sled šovinistického humoru a ničím nemotivovaných WTF momentů a gagů, zatímco druhá je nudná a protahovaná anabáze Tedova soudního procesu, v němž se má rozhodnout, zda je plyšák majetkem, nebo plnohodnotnou bytostí.

Kdyby přitom hlavní hrdinové během přípravy na proces otevřeli zmíněnou Pastoureaovu knihu, mohli ctihodnému soudu rovnou sdělit, že Ted „je zároveň hračkou i osobou, medvědem i lidským tvorem.“ Film by byl aspoň o třetinu kratší, ale minimálně dvakrát zábavnější. Udržel by si totiž tempo a fungující vtipy by nebyly ředěny unylou dramaturgií a všudypřítomným product placementem hračkářského koncernu Hasbro.

Hodnocení: 60 %
Autor fotografie: CinemArt

Hodnocení: 60 %

Méďa 2 nejlépe funguje ve chvíli, kdy se rozpadá do série takřka nespojitých skečů, sprostých vtipů, popkulturních narážek a obskurních muzikálových čísel. Místo aby se MacFarlane za každou cenu snažil o logické a motivované vyprávění, měl se držet dávno ověřených postupů a nesnažit se do zápletky protlačit komplexnější otázky po podstatě lidské existence, svobody či svéprávnosti.

Komedie, USA, 2015, 125 min

Další problém pak spočívá v tom, že postavy, jejichž hlavním trademarkem bylo až doposud flákačství a antihrdinství, přičemž vrcholem jejich životních ambicí se stala dokonalá katalogizace gigantické sbírky porna, jsou najednou manipulovány do nevěrohodné pozice nositelů „těch správných“ středostavovských hodnot, jež nám podsouvají, že cena jedince spočívá toliko v jeho přínosu pro společnost a všechny partnerské problémy vyřeší pořízení děťátka.

Děje se tak prostřednictvím medového hlasu Morgana Freemana, aniž by se však tvůrci pokusili vytěžit ironický potenciál takové scény. U jiných postav se přitom s hereckým typem jejich představitelů pracuje. Liam Neeson například paroduje hrdiny svých akčních filmů při nákupu dětských křupek a okatá kráska Amanda Seyfried je soustavně připodobňována k okaté zrůdě Glumovi z Pána prstenů.

Nejlíp tak film paradoxně funguje právě ve chvíli, kdy se rozpadá do série takřka nespojitých skečů, sprostých vtipů, popkulturních narážek a obskurních muzikálových čísel. Hrdinové se vyžívají v zesměšňování stand-up komiků spočívajícím v narážkách na národní traumata a katastrofy, objevení pole se vzácnou odrůdou marihuany je provázeno hudebním motivem z Jurského parku a do spektakulární a dynamické bitky cosplayerů na newyorském Comic Conu, během kterého film vrcholí, je zakomponován archaický bojový styl kapitána Kirka ze Star Treku.

Tyto výstupy jsou rozehrávány i zakončovány na minimálním prostoru, aniž by měly vliv na hlavní dějovou linku, nicméně naplňují svůj komediální potenciál. Tvůrci South Parku si přitom už téměř před deseti lety vystřelili z MacFarlanova projektu Family Guy, když jeho scenáristy nahradili akváriem s obřími kapustňáky, kteří vybírali vtipy, popkulturní narážky a motivy, z nichž náhodně sestavovali jednotlivé epizody. A právě Méďa 2 ukazuje, že místo aby se MacFarlane za každou cenu snažil o logické a motivované vyprávění, měl se držet dávno ověřených postupů a svým kapustňákům více důvěřovat.

 

Právě se děje

Další zprávy