Recenze - Povím vám jeden příběh. Za ne zas tak dávných časů bývaly pohádky o souboji dobra se zlem. Stály na jednoduchém leč silném příběhu, a jejich postavy se vám vryly do srdce. A jakkoli se to může zdát ve světě čar a kouzel prazvláštní, především měly jasná pravidla a logiku. Dnes se však všechny příběhy vypráví jinak.
Těžko říci, kdy nastal ten zlom, a takřka se přestaly točit filmy, které jsou opravdu hlavně pro děti. Mám takové podezření, že v tom má prsty jednak pixarovská revoluce ve světě animace a pak také stoupající obliba žánru fantasy.
Není pak nic překvapivého na tom, že místo nových disneyovských pohádek vznikají temné reinterpretace původních děl. U dnešních filmů pro celou rodinu tak stále více platí, že děti jsou tu až na posledním místě.
Růženka i Sněhurka bez mužů
Zloba – Královna černé magie se podobně jako předloňská Sněhurka a lovec pouští do vyprávění známého příběhu o Růžence z dost odlišné perspektivy. Obě díla jsou o poznání temnější (jak ve vyznění, tak ve volbě barevné palety), mnohem feminističtější a především mnohem nesourodější než originály (ať už hovoříme o animovaných Disneyho předobrazech, či o původních pohádkách).
Na rozdíl od zmíněné Sněhurky však z Růženčina světa mužské postavy vymizely prakticky úplně. A vymizel také jasně daný rozdíl mezi dobrem a zlem. To vše by nemuselo nutně vadit s tím, že půjde o poněkud složitější příběh nikoli pro děti, ale spíše pro mládež. Jenže bohužel ze Zloby vymizelo i jakékoli soudržné vyprávění.
Už původní záměr ukázat detailněji (tedy během takřka celé první půle filmu), co stojí za kletbou zlé sudičky, není příliš šťastný, protože v původní pohádce nemá tato postava žádnou větší roli a žádné jasné vazby k ostatním. To vše je tedy třeba poněkud násilně vytvořit.
A tak se od prvních záběrů a slov ukazuje svět, v němž proti sobě stojí dvě království – jedno lidské, druhé nadpřirozené – a navzdory napjatým (ale blíže neobjasněným) vztahům mezi nimi se uprostřed nadpřirozené říše potká chudý chlapec s nejmocnější vílou Zlobilkou. A je z toho láska na první pohled. Chudého chlapce však zláká odporný lidský svět plný ambic a přetvářky a na svou nadpřirozenou vyvolenou zapomene.
Až jednou, když má trůn připadnout tomu, kdo dospěvší královnu Zlobu přemůže, využije chlapec staré známosti, vkrade se do pohádkové říše a připraví svou dřívější milou o křídla. Po návratu s trofejí je jasné, kdo si nasadí korunu. A když se narodí malá princezna, je též jasné, co bude následovat…
Nemyslet, jen se dívat
Už při této přípravě půdy pod nohama je vidět, že debutující režisér Robert Stromberg (který se do té doby podílel především na tricích a vizuální stránce třeba u snímků Avatar, Faunův Labyrint, Zlatý kompas či Pí a jeho život) se s mnohem větší pečlivostí věnuje okouzlujícím průletům pohádkovou krajinou plnou roztodivných bytostí než výstavbě soudržného světa. A ve chvíli, kdy do hry naplno vstoupí motivy z původní pohádky, začne vše opravdu skřípat.
Je snadné přestat vnímat, jak k sobě pasují jednotlivé motivy, neboť oči něco neustále zaměstnává a jednotlivé scény dokáží být dosti působivé. A vyprávění se navíc podobně jako kamera hrne neustále dopředu, aby se všechno stihnulo. Na rozdíl od kamery však nejde o plynulý pohyb, ale o dosti divoké skoky.
Angelina Jolie se vrací na plátno poměrně triumfálním způsobem a její postava zaplňuje prakticky celý prostor filmu; nejen tím, že je takřka neustále v záběru, ale především proto, že zároveň zastane roli hlavní hrdinky i záporačky.
Jenže k tomu, abychom mohli sledovat její proměnu, bylo nutné z původní pohádky udělat nesmyslný paskvil. Série pochybovačných otázek by mohla začít zhruba takto: Proč se král s královnou zbaví na šestnáct let a jeden den své dcery, kterou tři cizí bytosti vychovávají v chatrči kousek od zámku v nevědomosti ohledně jejího původu? Jak to, že královi nevadí, že tyto tři bytosti – které jsou shodou okolností i oněmi hodnými sudičkami –, pocházejí z říše královny Zloby, s níž se lidé nemají dvakrát v lásce? Proč musí sudičky, které obvykle představují moudré a laskavé bytosti, hrát roli komických side-kicků rodu Jar Jara Binkse a navíc se mezi sebou neustále dětinsky hašteřit? Je opravdu pro děti (potažmo mládež) dobré vidět pohádku, v níž neexistují žádné sympatické mužské postavy, respektive vlastně žádné mužské postavy?
Kariérismus a pokřivené charaktery
Šlo by pokračovat docela dlouho. Jednou větou se dá říci, že celý příběh drží pohromadě asi podobně, jako pohádková říše, v níž se vedle sebe bez ladu a skladu nacházejí hrozivé kančí či entí bytosti, spanilé víly, poněkud komičtější a nesouměrnější víly a hybridní bytosti vzniklé křížením ropuch a gremlinů, jejichž předobrazem není nic jiného než zběsilá fantasie animačního 3D programu. Když už si dal někdo takovou práci s vykreslením tohoto – čistě vizuálně působivého – světa, tak by mě také zajímalo, jak se v něm žije.
Jenže to by se nesmělo těch příběhů načít hned několik a žádný přitom pořádně nevyprávět. V dlouhém úvodu, který by vydal na samostatný film, se tak nakousne mimo jiné téma kariérismu a pokřivených lidských charakterů (ale celá proměna milého kluka z chlíva na zákeřného muže a posléze zahořklého krále je spíše feministickou karikaturou mužů než plnohodnotným tématem).
Podobně zkarikovaná je i samotná láska mezi Růženkou a princem, který je příběhem bezvládně smýkán (a to v jedné scéně naprosto doslova) a v jeho výstavbě nehraje sebemenší roli.
Zloba - Královna černé magie (55%)
Základní problém filmu Zloba – Královna černé magie spočívá v tom, že by se bez klasického pohádky O Šípkové Růžence úplně obešla. Jde totiž o příběh zcela jiný, nepohádkový, na nějž jsou původní motivy násilně naroubovány a působí mnohdy jako pěst na oko, ale mnohem častěji jako koule na noze. Dětem Zlobu proto raději nepouštějte. Nejde o to, že by se bály temných scén, na ty už jsou určitě zvyklé. A mnohé scény by si jistě užily, stejně jako dospělí. Na všetečná dětská „a proč“ byste ale pak těžko hledali odpovědi.
Základní problém Zloby – Královny černé magie totiž spočívá v tom, že by se bez klasického pohádky O Šípkové Růžence úplně obešla. Jde totiž o příběh zcela jiný, nepohádkový, na nějž jsou původní motivy násilně naroubovány a působí mnohdy jako pěst na oko, ale mnohem častěji jako koule na noze. Negativní vazba mezi oběma příběhy je totiž oboustranná.
Příběh původní Růženky a příběh Zloby spolu nemohou koexistovat ve stejném univerzu, byť si obě postavy k sobě nakonec najdou cestu.
Dětem Zlobu raději nepouštějte. Nejde o to, že by se bály temných scén, na ty už jsou určitě zvyklé. A mnohé scény by si jistě užily, stejně jako dospělí. Ve věku, kdy si teprve ohmatávají důležité hodnoty, by jim ale film bez jakékoli vnitřní logiky a fungujících postav (tedy vyjma té titulní) nejspíš příliš neprospěl. Na všetečná dětská „a proč“ by tu totiž nenašel odpověď žádný dospělý.
Pokud však máte rádi hvězdný magnetismus Angeliny Jolie a její několikaletá herecká odmlka vám přinášela neklidné spaní, tak se jí zde nabažíte dosyta. A navzdory rozsáhlým maskérským a počítačovým zásahům do její vizáže (především co se týče ďábelsky ostrých lícních kostí) se tu potvrzuje staré dobré (a dnes už zdaleka ne tak platné) pravidlo, že hvězdu činí hvězdou především její tvář.
Zloba - Královna černé magie (Maleficent). USA, 2014, 97 minut. Režie: Robert Stromberg. Předloha: Jacob Grimm, Wilhelm Grimm. Hrají: Angelina Jolie, Juno Temple, Elle Fanning, Sharlto Copley, India Eisley, Miranda Richardson, Brenton Thwaites, Imelda Staunton, Sam Riley, Peter Capaldi, Lesley Manville, Julian Seager, Marama Corlett, Hermione Corfield, Leo Suter, Hannah New. Premiéra v českých kinech 29. května 2014.
