Recenze - Studio Sony asi mělo strategii opravdu celou dobu promyšlenou. Snímek The Interview byl v důsledku naléhání kinařů obávajících se teroristických útoků stažen z mainstreamové distribuce, aby se z dosud takřka neznámého projektu stal nejžádanějším filmovým dílem konce roku. A jeho uvedení se domáhal i Barack Obama. Studio (ne)překvapivě vyslyšelo všechny "naléhající hlasy" a film se 25. prosince objevil ve vybraných malých sálech a rovněž na YouTube, tedy na dosah ruky kohokoliv v celém civilizovaném světě, kdo o něj má zájem.
Už v den uvedení se pyšní šedesáti tisíci hodnoceními na IMDb.com (Hobit jich má za dva týdny v kinech devadesát tisíc) a průměrným hodnocením 9/10, což by ho řadilo mezi nejlepší filmy všech dob. Data z metakritické sběrnice Rottentomatoes nicméně hlásí poměr kladných a záporných recenzi přesně 50/50, což jako první naznačuje, že nadstandardní přijetí diváky je spíš hromadným gestem.
Což není nutně hodné odsouzení. Sledovat Interview s sebou jistě nese jistá specifika, protože žádné dílo nevisí ve vzduchoprázdnu a kontext jeho uvedení, zvlášť tak silný mediální ohlas, jistě hraje roli.
Strašná p***vina
Předně však musí padnout, že Interview je neskonalá p***vina. Jiné slovo použít zkrátka nelze, jiné slovo stejně plnohodnotně na tuhle šílenou jízdu v režii Evana Goldberga a Setha Rogena s Jamesem Francem a Rogenem v čele nedokáže připravit. Nejde o jemnou politickou satiru, vlastně nejde ani o tvrdou politickou satiru. Nejde o film, který by za něco bojoval a budoval přesahy. Jde o legraci. Ne hloupou, rozhodně však nevázanou legraci plnou infantilního, vulgárního a záměrně primitivního humoru, opepřenou tím, že si ji zde děláme mimo jiné z něčeho pro mnoho lidí kontroverzního. Tedy ze severokorejského vůdce Kim Čong-una, na nějž je páchán atentát.
Pokud zde nacházíme morální či jiná ponaučení, tak jen aby působila legračně a klišé dotažená do absurdna vyznívala nemístně směšně. Podobně jako v Apokalypse v Hollywoodu od stejného tvůrčího týmu, jež si brala na paškál svět celebrit.
I tentokrát se stalo terčem posměchu především ústřední duo z prostředí showbyznysu - tupý moderátor (Franco) a jeho kamarád, producent trpící komplexy z nízkosti své tvorby (Rogen). Oba jsou naverbováni CIA, aby zabili Kima během interview, které je diktátor svému oblíbenému baviči svolný oproti očekávání všech poskytnout.
Vůdce KLDR je zde pak pasován na natolik přehnanou karikaturu, že jeho obraz lze jen stěží považovat za potenciálně nebezpečný pro totalitní režim. Milovník koktejlu Margarita a písní Katy Perry sice svou charakteristiku odráží od několika pověstí o skutečném Kimovi: jeho záliby v luxusním západním zboží i americké popkultuře, přesto je, jako všechny postavy, ve svém zpodobnění zahnán až do extrému.
Což možná zamrzí. Diktátor i hrdinové jsou vyvedeni natolik přehnaně, až částečně ztrácejí životaschopnost a možnost přirozeně interagovat. Přitom vztahy mezi ústřední trojicí jsou pro příběh zásadní, zvláště když se Kim spřátelí s Francem a ten začíná pochybovat o své misi. Všichni herci jsou naštěstí natolik schopní, aby své postavy přesto utáhli a vzbudili o ně zájem.
Stojí za gesto i zhlédnutí
Už úvodní scény mluví za vše. Eminem ztvárňující sám sebe v talk show přiznává intimní informace (mimochodem šikovně nezahrnuté v trailerech, tudíž možná nejvtipnější moment filmu není zničen dopředu), což přihlížející hodnotí slovy „wow, jako by právě Spike Lee řekl, že je bílej“. Ihned je nastavena laťka anarchie, nadsázky a nabourávání čtvrté zdi v komunikaci filmu s diváky. Moderní humor založený na smršti odkazů a metavýznamech si povětšinou uchovává internetovou dravost, čímž bude Interview imponovat především mladšímu publiku.
Strach hackerů, ať už jsou z USA, Korey, nebo odjinud, každopádně ukazuje jen nechápavost vůči humoru (ať už ho považujeme za povedený, či ne) na úrovni, jež si sama zaslouží zesměšnit. Zvlášť u filmu, který se v podstatě brání možnosti být vykládán jako politický komentář, když nakonec veškeré naznačené etické problémy s grácií zahazuje a propadá bombastické vizi protagonistů zjevně posunuté za hranice reality i z pohledu reality zbytku zdejšího světa.
Není ani tak podstatné, jestli Sony využilo hackerský útok coby propagaci jinak jen stěží prodatelného projektu, bylo zkrátka nezbytné se ho zastat a dát najevo, že sebeblbější a sebeurážlivější koniny nemohou být cenzurovány kýmkoliv jiným než nezájmem publika. A lze očekávat, že mnoho z diváků specifický humor Setha Rogena a Jamese Franca nakonec odmítne. Což je zcela legitimní, i když i to by byla škoda.
Interview stojí za gesto zastání se díla oproti cenzorům i za samotné zhlédnutí – jen jde v obou případech o velmi odlišné skutky, a zatímco první je povinný pro všechny, druhý už zkuste jen na vlastní riziko.
The Interview. USA, 2014, 112 minut. Scénář a režie: Evan Goldberg, Seth Rogen. Hrají: James Franco, Lizzy Caplan, Seth Rogen, Timothy Simons, Jason Cox, Diana Bang, Mercy Malick.
