RECENZE Přežijeme Brusel, přežijeme i zombie z Babovřesk!

Jan Gregor Jan Gregor
Aktualizováno 29. 1. 2015 18:52
Babovřesky 3 jsou více než důstojným rozloučením s celou ságou! Zdeněk Troška se rozmáchl k přesné metafoře digitální, daty přesycené éry, v níž opravdovou moc určuje vlastnictví informací.
Aktualizace zombie hororu z české produkce má i svůj hlubší podtext.
Aktualizace zombie hororu z české produkce má i svůj hlubší podtext. | Foto: Falcon

Recenze - Při odchodu z kina po zhlédnutí posledního dílu trilogie Zdeňka Trošky Babovřesky se člověk neubrání pocitu prázdnoty spojeného se stavem téměř až fyzického vyčerpání. Ale obavy z toho, zda se jednomu z mála skutečných auteurů mezi českými filmaři podaří svůj hororově laděný epický triptych s nádechem černého humoru zakončit úspěšně, byly zbytečné.

Babovřesky 3 jsou více než důstojným rozloučením s celou ságou. Zdeněk Troška využil v mistrně vystavěném dramatickém oblouku všechny důležité motivy z předchozích dílů a završil ve velkém stylu (s pointou v duchu magického realismu) ambiciózní filozofické podobenství vystihující nejen českou povahu.

Babovřesky 3.
Babovřesky 3. | Foto: Falcon

Troška totiž ve třetím pokračování načrtl na půdorysu příběhu z malé jihočeské vsi apokalyptickou vizi rozpadu veškerých společenských hodnot ve stylu hesla „homo homini lupus“. Bojují tu proti sobě ženy proti mužům, mladí proti starým a naopak.

V centru snímku opět stojí skupinka nezničitelných a - jak se ve snímku naznačuje – nemrtvých babek postižených patrně Tourettovým syndromem a terorizujících celou vesnici. George A. Romero by měl nepochybně radost z téhle rurální aktualizace populárního žánru zombie hororu.

Životadárnou mízou těchto přízraků vedených uhrančivě démonickou Hlaváčkovou (Jana Synková by z piedestalu nejpůsobivějšího hororového herce mohla sesadit Bélu Lugosiho) ovšem není krev, nýbrž drby. Troška se tak rozmachuje k přesné metafoře digitální, daty přesycené éry, v níž opravdovou moc neurčuje ani tak ekonomický nebo společenský status, jako spíš vlastnictví informací.

Podívejte se na ukázku ze závěrečného dílu trilogie Babovřesky.

V Troškově nelítostně vykresleném panoptiku postav jsou za blbce a dementy úplně všichni, ale jsou to muži, kteří tahají za kratší provaz. A neexistuje pro ně téměř žádná naděje. Vnučky té sektářské party zombic v zástěrách už začínají terorizovat své ňoumovské trubce jen těsně poté, co do nich zasili zlopověstné sémě dalších prokletých generací.

Režisér si nechává otevřená dvířka pro naději – stačí odmítnout smlouvu s ďáblem, nehrát jeho hru, stejně jako to udělal Jan Dolanský, respektive jeho postava, která ve filmu chybí, protože odjela do Anglie a která se tak ostatním aktérům připomíná coby memento svobodné volby, což je výdobytek ducha, jehož se už všichni vzdali.

Čeho chtít také dosáhnout v spirituálně vyprahlé pustině ateistického Česka, v níž lidé nevidí recept na spásu v „modlení“, ale „v bůčku a flašce vína“, jak to Troška přesně definuje? Všechno své zoufalství nad stavem morálky vtělili tvůrci do postavy polského kněze (Tomáš Trapl), který se v otevřeně nepřátelském prostředí mučí pochybami o svém poslání.

Traplův jemný, introvertně odstíněný herecký výkon pomáhá vcítit se do zjitřených pocitů věřícího muže, který v hlubinách své psyché nahlédl opravdovou povahu věcí a rozjely se mu z toho halucinace (o čem svědčí vskutku šokující scéna s mluvící liškou, která svou intenzitou předčí podobný výjev v Antikristovi Larse von Triera).

Babovřesky 3 (20%)
Autor fotografie: Falcon

Babovřesky 3 (20%)

Babovřesky 3 jsou více než důstojným rozloučením s celou ságou. Zdeněk Troška využil v mistrně vystavěném dramatickém oblouku všechny důležité motivy z předchozích dílů a završil ve velkém stylu (s pointou v duchu magického realismu) ambiciózní filozofické podobenství vystihující nejen českou povahu.

Pod nablýskanými fasádami té potěmkinovské vesnice se zkrátka drží zlo. Ulpívá ve věcech, které v domech usedlíků zbyly po vyhnaných Němcích („Mohli si s sebou vzít jen pětatřicet kilo,“ spokojeně to glosuje jedna z postav), ulpívá na gramofonových deskách ruských častušek, které si starosta Stehlík (Pavel Kikinčuk) schovává snad proto, aby je mohl v obecním rozhlase oprášit, když zase začne foukat z Východu.

Češi jsou v Troškově nemilosrdném zrcadle vskutku smějící se bestie, které se dokáží za každých okolností dokonale přizpůsobit. „Přežili jsme Rakousko, přežijeme Brusel, my totiž přežijeme úplně všechno,“ zazní ve filmu mimo jiné. Přežil jsem všechny tři díly Babovřesk, mohl by si autor těchto řádků dát jako hrdý Čech vytisknout na tričko. Ale byla to fuška.

Babovřesky 3. Česko, 2015, 103 minut. Režie: Zdeněk Troška. Hudba: Karel Vágner. Hrají: Veronika Žilková, Lucie Vondráčková, Lukáš Langmajer, Pavel Kikinčuk, Tereza Bebarová, Jana Synková, Bronislav Kotiš, Jiří Pecha, Tomáš Trapl, Jan Kuželka, Miriam Kantorková, Lucie Bílá, Jana Altmannová, Jindřiška Kikinčuková, Radek Zima, Pavla Bečková, Kamila Kikinčuková, Karel Liebl, Jaroslav Čermák, Petr Polák. Premiéra v českých kinech 22. ledna 2015.

 

Právě se děje

Další zprávy