Recenze - Bývaly doby, kdy 3D animované filmy znamenaly pokrok ve všech směrech, technicky i žánrově. Zatímco disneyovky se postupně vyčerpávaly v obou dvou svých základních modelech - adaptacích klasických příběhů i bezuzdných groteskách - s nástupem 3D filmů se dětský film odpoutal od závislosti na známých fabulích i muzikálové struktuře.

Nastala éra originálního vypravěčství, kterému na jeho (jistě relativní) novosti přidávala i plasticky působící animace - díky ní jsme měli posichrováno, že vstupujeme do mnohem hlouběji propracovaných světů. Jenomže po průkopnících z Dreamworku (MravenecZ, Shrek) a Pixaru (Toy Story, Příšerky s.r.o., Hledá se Nemo) přišli i podstatně méně nápadití tvůrci.

Sám Dreamworks se časem utopil v napodobeninách (Příběh žraloka), recyklaci sebe sama (další Shrekové) či zpětně crazy disneyovském vzoru „rodinná podívaná s písničkami a tanečky" (Madagaskar).

Ždímačka na peníze

Animátorská divize studia Fox je v tomto nakonec ten nejhorší z velkých hráčů na trhu. Nedávno se jim povedl slon Horton, graficky parádní Roboti nakonec doplatili na příběh, ale nejzavedenější série Foxů - Doba ledová - je tak protivná ždímačka na peníze, až to není hezké.

Graficky jde pokaždé o nejslabší vysokorozpočtové filmy své doby s naprosto triviálními zápletkami o cestování z bodu A do bodu B a tak vykalkulovaně k sobě seskládanými postavami, že je zřejmé, že celý projekt vznikl nikoli z osvícení či touhy vyprávět, ale prostě jen z nutnosti zaplnit sezónní díru.

Foto: Aktuálně.cz

Upřímně, mamut, lenochod a šavlozubý tygr by mohli být v nějakém animáku kamarádi, ale tým kolem režiséra Carlose Sandalhy nějaké pouto mezi nimi nedokázal vybudovat ani ve třech filmech. Ty bytosti evidentně nepatří k sobě a nemají žádný důvod spolu zůstávat, čili jakékoli zápletky, jež naznačují, že by se měli semknout, vyznívají nesmyslně.

Je příznačné, že si z Dob ledových všichni pamatují hlavně šavlozubou veverku, která prožívá své boční minipříběhy mimo hlavní dějovou linku putování mamutů, lenochoda a tygra. Tady tkví síla animované burlesky - v naprosté necitelnosti vůči utrpení roztomilého tvora. Žádná složitější psychologie, jen fixace na žalud, a spousta brutality a absurdního zveličování přírodních dějů či dokonce porušování přírodních zákonů.

Funguje to stejně jako s tučňáky v Madagaskaru. Veverka i tučňáci jsou ideální maskoti nějaké firmy a jejich skeče mají ideální rozměr reklamy na něco. Reklamovaný produkt přitom může být úplný šunt, který s peripetiemi tučňáků či veverčáka nemusí mít nic společného, a nebude to vadit - jednotlivé gagy budou pořád zábavné. Bohužel, tito maskoti dělají reklamu (pod)průměrnýn celovečerním filmům, v nichž se sami nacházejí.

Doba ledová 3 | Foto: Aktuálně.cz

Propaganda středostavovského života

Snímek pak proto vždy funguje jen v jednotlivostech a na pár vteřin. Bylo by ostatně s podivem, kdyby brainstorming scenáristů nepřinesl řadu vtipných situací. Ale proč to musí mít přes hodinu a půl a proč mi musí k té vší anarchii, bezuzdnosti, potrhlosti a bezdůvodné surovosti někdo ještě cpát poučování o rodinných hodnotách?

Tento systém vykupování se odpustky je stejně hloupý a pokrytecký jako jakékoli jiné vykupování hříchů. Různé kusy filmu tak k sobě vůbec nepasují a přepínání se mezi střelenou jízdou bez pravidel a srdceryvným fňukáním „chybí mi"/„budete mi chybět" vytváří novou úroveň násilí, tentokrát už páchanou nikoli na postavách, ale na divácích.

Pochybná je přitom i základní rovina výchovnosti, jíž nás má snímek školit. Přes veškerou nadsázku vyplývá, že lenochod Sid, který ukradne vejce s malými Tyranosaury, zkrátka není dobrý rodič a neměl by mu být svěřen do péče nikdo. Přesto film v mnoha scénách přisvědčuje Sidovi, že má právo zasahovat do výchovy malých (a budoucích) velkých ještěrů. Někde se v tom ukrývá pomýlený americký přístup k dětem, které vychovávají stejně nedospělí dospělí.

Že tuto dějovou linku nelze brát vážně a je zbytečné jí něco vyčítat? No, samozřejmě, že by ji člověk nejraději nebral vážně, ale když mu ji tvůrci pořád cpou pod nos, co pak dělat? Ignorovat celý tento kus filmů, jako kdyby neexistoval? Když už nás s tím filmaři mučí, proč se nezeptat, proč to dělají? A odpověď je poměrně jednoznačná: Doba ledová je v jádru ideologická propaganda středostavovského života.

Liší se tím od jiných animovaných filmů, které sice jsou také morality, ale neútočí tak přímo, poselství z nich netrčí a nabízí i jiné modely soužití než je klasická úplná rodina.

Genderově zmatený lenochod

Jestli se nějak dají peripetie se Sidem brát nevážně, pak si můžete představovat, že jde v jeho osobě o alegorii na adopci dětí homosexuály.  Sid totiž není jen běžný trouba, ale jeho zmatenost je spojena i s pohlavní, respektive genderovou zmateností, kdy sám sebe nazývá „mamka" a mluví ho v originále John Leguziamo, který často ztvárňuje transvestity, a u nás ho dabuje rovněž roztomile nevyhraněný Jiří Lábus alias Marge Simpsonová. 

Foto: Aktuálně.cz

S tím se dá chvíli zabavit. Potom se stačí soustředit na veverku Scratte a jeho veverre fatale či militantního jednookého Bucka (v zásadě převlečeného madagaskarského tučňáka) a jde to celkem přežít. Ale pokud se neohlížíte na děti, kterým se líbí všechno, protože ještě nemají žádný vkus, pak asi budete muset uznat, že existují lepší alternativy.

A pokud vás fascinuje ještě zážitek s 3D projekcí se speciálními brýlemi, tak stojí za to zapátrat, zda někde pořád nehrají Monstra Vs. Vetřelci nebo Cestu do středu Země 3D, obojí mnohem povedenější kousky, jež sice jsou v principu stejně konzumní, ale umožní trávit volný čas opravdu bezstarostně.

Třetí výlet do Doby ledové, kdy se hrdinové propadnou ledem do Dutozemě s dinosaury, totiž selhává právě jako mnohorozměrná podívaná, kterou umějí dnes rozehrát hlavně ve studiu Pixar či v japonských anime.