Rozhovor - Ondřej Sokol se dostal do povědomí díky účasti v Partičce, vybrané divačky ho jistě zaregistrovaly v telenovele Ordinace v růžové zahradě. Kromě toho režíroval několik televizních pořadů, například Tele Tele a později Mr. Gs.
Zajímavější se zdá jeho divadelní kariéra v Činoherním klubu, ostatně je držitelem Ceny Thálie. Právě nedaleko jeho domovského jeviště, kde pravidelně zkouší, proběhl i náš rozhovor především o jeho chystaném filmovém debutu Krásno.
Snímku se zatím dostává poněkud vlažné odezvy coby nedotažené snaze přinést do Čech černohumornou komedii v duchu Sokolova oblíbeného divadelního a filmového tvůrce Martina McDonagha (V Bruggách, Sedm psychopatů). Na druhou stranu jde o projekt velmi osobní se silnými autobiografickými prvky. Scénář byl inspirován minulostí Martina Fingera, spoluautora scénáře a představitele hlavní role. A životem jeho a Sokola na moravském Šumperku, kde se i natáčelo.
Jestli se Krásno nakonec přece jen povedlo, se můžou diváci přesvědčit od 30. ledna, kdy vstoupí do kin.
Aktuálně.cz: Na svůj filmový debut jste se chystal dlouho. Prý pro vás nebylo snadné vybrat si scénář, až jste se nakonec chopil autorství společně s Martinem Fingerem a Petrem Vydrou. V čem byl problém? Nenašel jste kvalitu, nebo vás to k nabízeným textům prostě netáhlo?
Ondřej Sokol: Napsal jsem dokonce několik vlastních scénářů, které jsem nakonec nerealizoval. A měl jsem i různé další nabídky. Nechci ale točit filmy jako na běžícím pásu. Potřeboval jsem výrazný důvod, zkrátka něco navíc, co mě k natáčení dotáhne. Já když nemám pořádný důvod věc dokončit, často z ní vycouvám.
A.cz: Proč jste vůbec chtěl točit film? Vypadá to, že práce máte i tak dost.
Film je přece úžasná věc. Už od dob studií jsem věděl, že chci v životě pár filmů natočit. Rozhodnutí padlo dávno, možná dřív, než jsem si to sám uvědomil. Vlastně jsem dodnes jen čekal na vhodnou příležitost a vhodné lidi, se kterými bych se do toho pustil.
A.cz: Krásno je dílo založené na vašich životních zkušenostech, což u debutů není výjimečné. Když už máte sebereflexi za sebou, dáte příště dohromady celovečerní originální příběh bez přímé vazby na vaši minulost?
Myslím, že Krásno je plné postav nenavázaných na naši minulost, vzniklých pouze z naší představivosti. Třeba postavy Karla Rodena a Jiřího Plesla. Ty si oba pánové natolik oblíbili, že by o nich rádi natočili další film, který by se odehrával před dějem Krásna.
A.cz: Takže už rovnou plánujete prequel?
Karel Roden a Jirka Plesl plánují, já neplánuju. Účastnil jsem se debat, byly vtipné a zamlouvalo se mi to. Námět mi ale poslal i Martin Finger, Petr Vydra, mě už taky něco napadlo, takže to nebude snadné a musíme se ještě pořádně domluvit. Nouzí o nápady opravdu netrpíme, teď jen jak to provést, aby se autoři těch nakonec nerealizovaných neurazili.
A.cz: Když projekt připravujete několik let, jistě se jeho podoba ve vaší mysli posouvá. Jak mělo Krásno vypadat, když vás poprvé napadlo? V čem se liší od Krásna v kinech?
Výsledné Krásno se tomu původnímu docela podobá. Procházeli jsme samozřejmě různými stadii. Vzdalovali jsme se prvotní myšlence, nakonec se k ní zase vraceli. Jedna věc je příběh, druhá zase, o čem ten film vypráví v jádru. A to se nezměnilo. Krásno vzniklo na základě dvou obrazů. V jednom stojí Martin před nemocným tatínkem v nemocnici, v druhém dojde k finálnímu střetnutí. Otázkou bylo, jak tyto dva momenty propojit. Měnila se slova, měnily se postavy, ale vždy mi šlo o propojení těchto okamžiků.
A.cz: Jak může režisér herecky kontrolovat sám sebe? Jak se ohlídáte, abyste scénu nepřehrál, zatvářil se správně - máte na place někoho, kdo na vás dohlíží, nebo spoléháte čistě na instinkt?
Musím být schopný kontrolovat se sám. Naštěstí nemyslím, že trpím zvlášť silným obdivem k vlastním výkonům, a nedělá mi problém sám sebe opravit.
A.cz: Takže někdy zastavíte scénu, protože se vám nepovede, a jedete znovu?
To se ale stane málokdy. Já vůbec scény neopakuju často. Většinou se dobře připravíme, vše promyslíme a už není potřeba se k tomu vracet.
A.cz: Češi jsou na míchání tragédie a komedie experti, vlastně má tuhle podobu většina naší produkce. Krásno ale zachází mnohem dál. Humor je ještě absurdnější a tragédie nabírá až brutální dimenzi. Snesou to jinak spíš konzervativní Češi?
Doufám, že to diváky zaskočí. Spoléhám pak i na jejich hloubkový zážitek. Doufám, že si třeba na Krásno vzpomenou častěji než na film, který jim jde po srsti, příjemně je pohladí a druhý den nevědí, že ho viděli. Doufám v kontroverzní reakce, doufám i v naštvané lidi. Některé věci je totiž nepříjemné říkat, jiné vidět, někdy je zkrátka nepříjemné, jaké jsou lidi svině. Nechtěl jsem jen odvyprávět dvě hodiny vtipů a "mile pobavit". Snad až třeba za dva roky natočíme něco dalšího, lidé si uvědomí, že jim Krásno utkvělo v paměti.
A.cz: Když mluvíme o naštvání, mnozí diváci v Šumperku se prý urazili, že jejich městečko zobrazujete negativně. Mně zase přišlo, že vypadá poměrně anonymně, neurčitě. Jaký je tedy vlastně váš přístup k Šumperku?
Vnímám Šumperk jako svoje město. Pokud nadávám, nadávám na něj právě jako na svoje město. A věřím, že je víc moje než nějakého pána, co pak vypráví nesmysly.
A.cz: I když v tom městě žije celý život?
Dopadne to jako v Krásnu. U posledního soudu se ukáže, že já měl Šumperk radši. Takhle prostě uvažuju a mluvím. I na věcech, které mám neskutečně rád, umím najít chyby. Když se směju, tak často sám sobě. Stejný je i můj přístup k Šumperku. Kdybych ho neměl rád, točíme jinde. Nebyl by problém najít hezčí, malebnější zapadákovy. My ale chtěli Šumperk právě proto, že k němu máme vztah.
A.cz: Malebně z filmu Šumperk opravdu nevyhlíží.
Jsou různé druhy malebnosti. Mně přijde to, jak jsme zachytili Šumperk, nádherné. Já jsem nadšený z míst, jako jsou třeba vítkovické staré hutě, mám rád ocelová města. Rezavé věci, divné ulice - mají své kouzlo. Je to věc názoru. Někomu se zase líbí načančaná průčelíčka jihočeských vesniček.
A.cz: Jak často se do Šumperku vracíte, jestli se tam vůbec vracíte? Šlo i pro vás o velký návrat?
Opravdu to byl velký návrat i pro nás. Linie o dopadu toho místa na hrdiny nebyla původně výrazná, ale když jsme do Šumperku dorazili obhlédnout lokace vhodné pro natáčení, zjistili jsme, proč se mu i naši hrdinové tak dlouho vyhýbali. Nakonec se ten pocit přirozeně včlenil do další verze scénáře. Třeba scéna v kulturáku vznikla na základě našich nově nabytých dojmů.
A.cz: Krásno je film bez "hodných" charakterů na ztotožnění se. Pojal jste své postavy záměrně ambivalentně, nebo to prostě vyplynulo?
S podobně dvojznačnými postavami pracuju už roky i na divadle. Sám jsem koktejl několika hrozných vlastností a dejme tomu tří sympatických. Jako asi každý člověk. Jelikož chci psát o živých lidech, musím psát právě takhle.
A.cz: I tím připomínáte styl bratří Coenů a Martina McDonagha, jak se často zmiňuje. Vy sám se ale přirovnáním bráníte. Proč?
Mám rád tyhle filmaře a nemám problém to připustit. Jenže pak zjišťuju, že jistí pseudointelektuálové se toho chytají a předhazují mi to. Četl jsem několik prvních ohlasů a dozvěděl se, od kterých všech tvůrců jsem údajně opisoval. Vtipné mi přišlo, že jsem většinu zmiňovaných titulů neviděl já ani spoluscenáristé, příklad může být kdesi zmíněné Ukrutně šťastni.
A.cz: Ve filmu nehrajete hlavní roli, jste tam spíš takový sidekick. Příběh se točí okolo postavy Martina Fingera. Měl jsem dojem, že vaše postava se tam v mnoha chvílích zdá nadbytečná a brání protagonistovi řešit své problémy. Nevepsal jste se do scénáře jen proto, abyste tam byl?
Ne, Martinova postava je ve filmu paralyzovaná událostmi. Proto se možná jeví pasivněji, než by měla, a problémy za ni řeší kamarád. Tak to ostatně bylo i ve skutečnosti. Od jisté chvíle samozřejmě Krásno uhne k fikci, je v něm ale i hodně pravdy. Samotná premisa o vraždě matky a podezření otce není vymyšlená, jen my jsme spravedlnost do vlastních rukou nevzali a vyřídili si účty s minulostí právě natočením Krásna.
A.cz: Vaše divadelní tvorba je ceněná, vaše televizní tvorba naopak cílí na masovějšího diváka. Kde se bere ten rozpor? A na koho cílí filmové Krásno?
Rád přestupuju hranice. Nesnáším kastování v naší malé republice na umělce a komerční autory. Z tvůrců snažících se o výsostné umění se mi chce mnohdy zvracet a sám se nebojím využít i pokleslejších prvků. Proto jsem dělal třeba Tele Tele. Je to věc žánru. Třeba film Připoutejte se, prosím. To je skvěle natočená blbost. A já se nechci unudit k smrti tím, že budu pořád řešit závažné problémy. Když někdo pořád jen mele o smyslu života, už se s ním pak nechci potkávat. Musíte se přece umět uvolnit.
A.cz: Filmy o smyslu života jsou ale určitě také zapotřebí…
Ano, třeba Krásno.
A.cz: Produkce krásna často zmiňuje crowdfunding, kdy mají fanoušci možnost přispět na vznik díla. Byla to relevantní finanční pomoc, nebo spíš gesto a rozšířená reklama?
U nás to stále není příliš běžné, takže jsem radši počítal s menším ziskem. Peněz ale nakonec nebylo zase tak málo, což nás potěšilo. Navíc jsme s tím začali ve chvíli, když jsme už měli finance sehnané, takže jsme na vybrané sumě nebyli závislí. Šlo spíš o zpříjemnění natáčení. Možnost koupit lepší objektiv, točit o deset minut déle. Nelepili jsme tím díru, pouze zvýšili kvalitu.
A.cz: Myslíte si, že tenhle způsob financování pomůže i lidem s méně známým jménem?
Někteří se vlastně trochu rozčilovali, že známí lidé jako my shánějí peníze od fanoušků. Já si ale myslím, že jsme pomohli i těm méně zajetým zájemcům, protože na tuhle možnost podpory filmařů upozorňujeme. S Martinem Fingerem jsme pak do Krásna vložili dost vlastních peněz, abychom dokázali, že nám nejde o výdělek, ale opravdu o vznik toho filmu. Až se tady crowdfunding zavede, může tenhle způsob shánění financí pomoct i začínajícím tvůrcům. Mně to přijde jako skvělá vyhlídka.
A.cz: Divadlo zůstane i po Krásnu vaší hlavní náplní práce?
Určitě ano. Mám možnost inscenovat hry zahraničních autorů nepoměrně lepších, než je kdokoliv u nás. Nemá smysl si nalhávat, že tomu tak není, máme ještě hodně co dohánět. Na takových hrách se skvěle pracuje i herecky, navíc je rychlejší a snadnější nastudovat divadlo oproti komplikovanému natáčení.
A.cz: Platíte za velkého popularizátora Martina McDonagha na českých divadelních prknech. Plánujete v budoucnu zkusit podle něj natočit i film?
Hrozně rád bych to udělal, ale vzhledem k tomu, že jde o jednoho z nejhranějších autorů současnosti, není nikdo, kdo by zaplatil za námět. Sehnat práva na divadelní ztvárnění je relativně snadné, ale filmová práva jsou zásadně dražší, protože by mohla vzniknout reálná konkurence šiřitelná do světa.
A.cz: Když teď máte za sebou práci v divadle, televizi a u filmu, navíc jste studoval dokument na FAMU, můžete si dovolit srovnání - kde se tvoří nejsnadněji, kde nejsvobodněji, kde je největší zábava?
To vždycky závisí na lidech. Krásno bylo skvělé, protože se sešli skvělí lidé. Přitom film se zabývá i závažnými tématy, natáčet ho ale bylo příjemné. Tak to je ale vždy. V dějinách i v politice. Když stejnou věc dáte do rukou různým lidem, udělají s ní vždy něco jiného.
