Praha - Polský herec, režisér, scenárista a pedagog Jerzy Stuhr je třetí osobností, jíž Febiofest udělil cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Přehlídka uvádí čtyři jeho snímky včetně premiéry digitální verze legendární komedie Sexmise ze začátku 80. let. Před pěti lety byla vyhlášena nejlepší polskou komedií století, Stuhr se stal nejlepším komediálním hercem.
"Život mi tato role nezměnila, změnilo to ale mojí pozici. Byl jsem zařazen do ranku komediálních herců, ale takový nejsem. Točím v posledních letech v Itálii, a když tam kdysi představili Sexmisi, všichni se na festivalu v Terstu divili, že dokážu hrát komediální role," říká Stuhr.
V Sexmisi ztvárnil jednoho z dobrovolníků, kteří se po umělém zmrazení těla probouzejí později, než jak to plánoval vědecký experiment. Ocitnou se v 21. století, kdy žijí pouze ženy. Muži totiž na Zemi vymřeli a ženy se staly soběstačné, "silnější pohlaví" je pro ně nepřítelem.
Ve filmu i v televizi ztvárnil Stuhr dvaapadesát rolí, v polovině 90. let debutoval jako režisér. "Herectví je dobrodružstvím srdce, zatímco režie je dobrodružstvím rozumu," řekl filmař v roce 1995, když v Česku představil svůj první projekt Seznam cizoložnic. Chtěl se postavit za kameru, aby nesl větší díl zodpovědnosti za filmové dílo.
"Režie, to je když člověk vypráví o tom, co si myslí o světě, herci to pak realizují za peníze, ty city zahrají. Když režíruji, chci lidem něco říci i o sobě, zbavit se komplexů a hříchů," uvedl.
Stuhr se předloni počtvrté zúčastnil karlovarského festivalu, když tam uvedl italskou komedii Máme papeže, v níž ztvárnil mluvčího Vatikánu. "Tento snímek zhlédly miliony diváků v řadě zemí, především katolických. Například v Polsku mu ale katolické kruhy vyčítaly, že nezobrazuje pravdu a zpochybňuje dogma, protože papež nemůže být v krizi. Neboť ho nevolí kardinálové, ale duch svatý," vysvětluje Stuhr.
Skutečnost však podle něj udělala vtípek, když se letos ukázalo, že papež krizi může mít a že duch svatý na chvíli tu zemi opustil. "Ten příběh pak získal nějakou novou pravdu," dodává Jerzy Stuhr.
Na premiérách v Římě, Cannes, Karlových Varech i Oděse se prý přijetí různilo podle toho, jak moc je ve společnosti zakořeněna katolická výchova.
