Karlovy Vary (MFF KV 2015) – George A. Romero je klasik hororového žánru, který ale vždycky stál jako solitér mimo všechny trendy a proudy. Na filmový festival do Karlových Varů přijel představit zrestaurovanou verzi filmu Hoffmanovy povídky od Michaela Powella a Emerica Pressburgera z roku 1951.
Tvrdí o něm, že to byl iniciační moment, při němž si jako náruživý malý divák řekl, že by se také chtěl stát filmařem.
Kdybyste měl stroj času a mohl se přemístit z doby premiéry Noci oživlých mrtvol v roce 1968 do současnosti a viděl jste, že dneska jsou zombíci v popkultuře úplně všude, co byste si o tom myslel?
Já jsem v první řadě o svých oživlých mrtvých nikdy nepřemýšlel jako o zombících. Když je tak lidi začali nazývat, přistoupil jsem na to. Pro mě byli zombíci v té době stvoření obživlá díky vúdú. Nebyli mrtví. Já jsem si prostě řekl: Pojďme se podívat na to, co by se stalo, kdyby se mrtví vrátili mezi živé. Nemohou vstávat z hrobů, protože jsou příliš slabí. Takže jde vlastně o ty nedávno zemřelé z márnic. A proto je mé postavy ignorují a tak trochu podceňují. Dohadují se o špatných věcech, řeší hlouposti a špatně mezi sebou komunikují. Nic víc jsem tím filmem říci nechtěl. A taky jsem o zombících nezamýšlel nikdy natočit víc než tenhle jeden film.
A jak se tedy stalo, že jste se k nim zase vrátil?
Jednou jsem jel kolem prvního obřího nákupního centra v Pensylvánii, kde jsem v té době bydlel, a napadla mě myšlenka, že to je vlastně obří chrám konzumu. A postavil jsem kolem toho zápletku svého filmu Úsvit mrtvých. Došlo mi, že zombíci jsou vlastně dobrým prostředkem k tomu, abych se skrze ně vyjadřoval k politice a různým společenským problémům a otázkám. Takže kdybychom se vrátili k té otázce se strojem času, pište si, že bych nevěřil vlastním očím, že jsem ještě tady a pořád se věnuju tomuhle tématu a že jsou zombíci opravdu úplně všude.
Každý váš film ze série "mrtvých" je vážně úplně jiný. Kdybyste dnes měl natočit nový díl, jaká by byla zápletka, k jakým problémům byste se chtěl vyjádřit?
Já si hlavně myslím, že další film už nebudu moci natočit.
Proč?
Kvůli situaci v Hollywoodu. Hrozně těžko se shánějí peníze na malé filmy. Moje poslední dva filmy přitom měly velmi malý rozpočet – dva miliony, respektive dva a půl milionu dolarů. Ale teď se prostě prosazuje přesvědčení, že pokud do filmu neinvestujete velké peníze, tak se vám nikdy nevrátí. A neočekávám, že budu žít tak dlouho, než zombíci v Hollywoodu vymřou a já se budu moci vrátit zpátky do hry.
Vy se ale rozhodně nenudíte, chystáte teď práci pro televizi, jestli se nepletu?
Napsal jsem pro Marvel komiksovou sérii Empire of the Dead. A jedna společnost koupila práva na televizní zpracování. Ale víte, já o tom trochu pochybuju, nikdo neví, jestli se to podaří uskutečnit.
Aha, já jsem o tom četl jako o hotové věci.
Oni to koupili, ale nemají zatím nasmlouvanou žádnou televizi nebo kabelovku. A najali mě na to, abych napsal pilot. Ale kdo ví, jak to dopadne.
Souhlasil byste obecně, že v televizi mají současní autoři mnohem více svobody než ve filmu?
Ano, ale stejně musíte své nápady a koncept vměstnat do nějakých mantinelů a trefit se do toho, co si producenti myslí, že by mohlo fungovat na diváky. Chlápci, co řídí filmová studia a televize, jsou jedna stejná velká parta. Čas od času se vynoří nové médium a všichni říkají: teď se všechno změní. Ale ono vždycky všechno zůstane při starém. Jsou to pořád ti stejní lidé. Ale já se už držím stranou. Nemám rád oprátku na krku. Vždycky mi šlo o to dělat si ty své malé filmy. Když se líbily, tak to bylo v pořádku, když ne, tak nebylo moc co ztratit.
A proto jste odmítl podílet se na populárním seriálu The Walking Dead (Živí mrtví), když vás o to požádali?
Nechci to dělat. Frank Darabont odvedl v první sérii dobrou práci, ale když mi to nabídli dělat po něm, musel jsem to odmítnout, nemohl jsem si pomoct. Frankova první série ještě ušla, ale pak se z toho stala soap opera. A i když mi tu práci nabízeli vícekrát, nechtěl jsem se stát součástí takového projektu.
Máte nějaké oblíbené režiséry mezi současnými žánrovými režiséry?
Já mám rád Guillerma del Tora. Teda až na Pacifik Rim, což jsem mu sám řekl. Ale Faunův labyrint je skvělý. Ale neomezujme se žánrovými filmy. Já se nejvíc vracím ke starým klasikům, jako je Orson Welles nebo třeba Michael Powell a Emeric Pressburger, jejichž film Hoffmanovy povídky jsem tady uváděl. Ty nemůžete překonat. Měli na všechno víc času i peněz, každému detailu mohli věnovat větší péči.
Váš syn Cameron připravuje prequel k Noci oživlých mrtvol…
Ne, o tom nic moc nevím, je to docela problém. Napsal scénář k prequelu a vím, že se snaží sehnat peníze přes IndieGogo nebo nějakou podobnou crowdfundingovou stránku. Ale on k tomu nedostal povolení od nikoho z původního týmu Noci oživlých mrtvol. Od Jeana Russa, Russella Streinera nebo koneckonců i ode mě. Já mu všechno přeju, ale on si od nás nevyžádal souhlas.
Je spousta názorů na to, co zombíci vlastně zastupují. Jaká je nevtipnější nebo nejsměšnější interpretace, kterou jste slyšel?
Teď mě nic nenapadá. Těch interpretací bylo. Ale já jsem do nich žádný význam nevkládal. Na zombících je podstatné jen to, že svět se mění. Moje filmy nejsou ve skutečnosti o zombících, ale o lidech a o tom, jak se chovají, když musí čelit krizové situaci. Je mi jedno, čím chcete zombíky nazývat, jsou pro mě jen síla, která mění svět. Nikdy jsem ani nenaznačil, odkud se zombíci vzali, nejblíže vysvětlení jsem byl v Úsvitu mrtvých, kde jedna z postav říká, že už v pekle není místo.
Co si myslíte o lidstvu?
Jsem zklamaný. (smích) Vy ne?
