Pohledy do soukromí slavných režisérů tvoří nový žánr

Kultura Kultura
23. 10. 2014 8:26
Po Barceloně či pařížském Centre Pompidou se stane Jihlava jedním z několika míst na celém světě, kde budou uvedeny Filmové korespondence filmových režisérů.
Foto: MFDF Jihlava

MFDF Ji.hlava - Pod záštitou barcelonského centra pro studium současné kultury vzniknul ojedinělý projekt. Několik významných španělských režisérů si začalo pomocí filmu „dopisovat“ s jejich neméně slavnými kolegy z různých koutů světa.

Výsledkem je série Filmových korespondencí, svébytných tvarů na pomezí filmu, výtvarného umění a literatury, která se představí na MFDF Ji.hlava ve východoevropské premiéře. A navíc za osobní účasti hned čtyř „korespondentů“.

Albert Serra - Lisandro Alonso: 2. dopis. Bez názvu (Dopis Serrovi).
Albert Serra - Lisandro Alonso: 2. dopis. Bez názvu (Dopis Serrovi). | Foto: MFDF Jihlava

Inovátoři filmové řeči

Nejde přitom jen o specifický žánr, v němž se potkává intimita korespondence s možnostmi filmového obrazu, ale také o vstupenku do osobitých poetik jednotlivých režisérů. Pro všechna zvučná jmena světové kinematografie, jež se na projektu podílela, přitom platí, že se ve své tvorbě pohybují na pomezí pozorovatelského dokumentu, minimalistického dramatu či avantgardy – zkrátka jsou jim úzké jasné škatulky a jejich dílo dokazuje, že film je jedno jediné, výrazově velmi bohaté médium.

Výrazní inovátoři filmové řeči pozvou diváky do svého soukromí a existuje jen málo podobných možností, jak se na povahu díla velkých tvůrců podívat takto zblízka. A navíc ve zvláštním kinosálu, který vzniknul v prostorách jihlavské galerie, aby se podtrhla specifická povaha celého projektu.

Režisér Albert Serra se Zlatým leopardem z Locarna v roce 2013.
Režisér Albert Serra se Zlatým leopardem z Locarna v roce 2013. | Foto: FF Locarno

„Záměrem kurátorského centra bylo využít vizuální možnosti filmu k předvedení epistolárního žánru v obrazech. Divák-čtenář by se měl pohybovat v prostoru a libovolně si vybírat, pro jakou část dopisů se rozhodne a jak dlouho ho bude bavit nahlížet do cizího soukromí, protože dopisy jsou především soukromým prostorem. I když samozřejmě autoři věděli, že jsou určeny pro třetí osobu – anonymního diváka-čtenáře. Je pozoruhodné, jak moc se v každém dopise odráží autorský rukopis každého z režisérů, přičemž toto odpovídá i výběru korespondentů. Nikdy se nesešly dvě filmařské osobnosti, jejichž styl by byl radikálně odlišný,“ přibližuje unikátní „výstavu“ dramaturg David Čeněk.

Vzpomínky na bratry Lumiérovy i Drákula

Jonas Mekas - José Luis Guerin: 1. dopis. Dopis Jonasi Mekasovi č. 1.
Jonas Mekas - José Luis Guerin: 1. dopis. Dopis Jonasi Mekasovi č. 1. | Foto: MFDF Jihlava

A jakéže jsou ty dvojice dopisovatelů? Španělský tanečník na pomezí fikce, dokumentu a výtvarného umění Isaki Lacuesta si píše s japonskou meditativní autorkou Naomi Kawase, jejíž dramata slavila úspěch na prestižních festivalech včetně Cannes. José Luis Guerin se hlásí k samotným „stvořitelům“, tedy alespoň co se filmu týče. Guerin v prvním dopise adresovaném legendě newyorské avantgardy Jonasi Mekasovi vzpomíná na bratry Lumiérovy, na to, jak putovali po světě s kamerou. Černobílé záběry na všednodenní věci, jako šálek kávy na stolku v bistru, či děti hrající si v záplavách podzimního listí, vyvolávají pocit, jako by hovořil přímo k nám. A také pocit, že film umí překonat hranice času.

Isaki Lacuesta - Naomi Kawase: 1. dopis. Pomalé probuzení.
Isaki Lacuesta - Naomi Kawase: 1. dopis. Pomalé probuzení. | Foto: MFDF Jihlava

Španělský solitér Albert Serra si díky svým bezprecedentním adaptacím vysloužil přízvisko radikální klasik. Držitel Zlatého leoparda z festivalu v Locarnu ve svých dílech oživuje velké postavy evropské literatury, ale Don Quijote, Drákula i Casanova jsou v jeho podání především fascinujícími, abstraktními principy, z nichž se rodí celá myšlenková a kulturní tradice našeho kontinentu. Serra ve svých pozorovatelských opusech ukazuje, že mezi velikostí eposu a intimitou dopisu nemusí být tak nepřekročitelný rozdíl, jak by se mohlo zdát. Odepisuje mu Argentinec Lisandro Alonso, další ikona minimalistického dramatu, v němž se není třeba držet škatulek. K velkým věcem stačí málo.

Jaime Rosales.
Jaime Rosales. | Foto: MFDF

Subtilní pozorovatel lidského chování Jaime Rosales píše za velkou čínskou zeď a odpovídá mu kritický kronikář poměrů v zemi a zároveň dokumentarista ověnčený cenami z Rotterdamu, Benátek či Marseille Wang Bing. Mexický mistr filmového rytmu Fernando Eimbcke píše také do Asie, korespondenci si vyměňuje s korejskou pozorovatelkou mezilidských vztahů So-Yong Kim.

Přerod galerie na zvláštní druh kinosálu dokládá hybridní a tím více pozoruhodnou podobu celého projektu. Na pomezí videoartu a filmu, výstavy a projekce, plyne čas svým vlastním tempem a legendy ožívají.

Do tajů tvorby navíc diváky nechají nahlédnout Jaime Rosales, José Louis Guerin, Albert Serra a Wang Bing i osobně. Jejich Masterclasses budou bezpochyby patřit k vrcholům festivalového programu.

 

Právě se děje

Další zprávy