Recenze – V pondělí nastala pro mnohé televizní diváky událost sezóny. Premiéru měl první díl nové, již páté série Hry o trůny, a to na kabelové televizi HBO i na její internetové odnoži HBO Go, kde byl seriál dokonce poskytnut zdarma. Bylo to milé gesto, byť zkalené faktem, že už dva dny předtím se mohli fanoušci podívat rovnou na první čtyři epizody, které poměrně bezprecedentně unikly na internet už před odvysíláním.
Hra o trůny, adaptace knižní série Píseň ledu a ohně amerického spisovatele George R. R. Martina, se stala obrovským fenoménem a završila tak cestu televizních seriálů na výsluní současné popkultury. Drsné fantasy následovalo vzorec ozkoušený už Římem, kdy se do spletité mocenské hry vnese špína, násilí a sex, zde navíc ještě magie nebo draci.
Dokonalý konstrukt
Hře o trůny lze vytknout, že je na pohled jasným konstruktem, že poněkud chladně kupí všechny atraktivní motivy, které existují, aby se zavděčila. Že obsahuje přehršel postav a děj se sune kupředu jen velmi pomalu, protože na každou dějovou linii může být vyčleněno sotva několik málo minut za epizodu.
Seriál se proto upíná k očekáváním spíš než k akci, ostatně jedním z notoricky známých sloganů se stalo temně pronášené „Winter is coming“ – zima přichází. Ta zima přichází už pátou sérii, pořád tu není a jde o typický znak vlastně celé Hry o trůny. Jednou za pět epizod sice brutálním způsobem zemře několik hrdinů, takže fanoušci mají co řešit, jen ta zima pořád nikde.
Jenže to všechno je jenom mlácení prázdné slámy, protože desítky milionů fanoušků během onoho čekání na zimu zažívají značné vzrušení, užívají si svých oblíbených postav a se seriálem žijí na sociálních sítích, kde tvoří teorie o budoucím ději, popohánějí Martina v psaní knih a sami vesmír Hry o trůny rozšiřují kvanty fanouškovských povídek, nebo prostě jenom internetových memů.
Úroveň si pak seriál drží konstantní, což není samozřejmost, a téměř neztrácí diváky. Naopak, v celkovém součtu jich rapidně přibývá, alespoň tedy těch „spořádaných“, kteří si skutečně ladí HBO.
Že v úhrnu jde jen o malý zlomek a valná většina si seriál ilegálně stahuje z internetu, asi netřeba dodávat. Hra o trůny se často umisťuje na špičce nejstahovanějších pořadů roku.
Díky bohu za pirátství
Podle oficiální politiky jde samozřejmě o velký problém, konkrétně na Hře o trůny ale lze ukázat, že s pirátstvím to nakonec bude mnohem komplikovanější. Jako projekt kabelové televize by se nikdy nestala fenoménem, kdyby její epizody neunikly na internet, kde si je stahují desítky milionů lidí po celém světě. A tyto desítky milionů lidí vidí na začátku každého dílu logo HBO – jakou lepší reklamu by si stanice mohla přát? Vzhledem k tomu, že seriál i přímo u nich sleduje rok co rok víc diváků, vypadá to dokonce, že pirátství dost možná stanici prospělo.
Stála by za polemiku otázka, jestli je vůbec reálné dnes očekávat, že si někdo předplatí kabelovou stanici, aby na ní viděl nějaký seriál. Spíš se zdá pravděpodobné, že si ji předplatí, protože už nějaký její seriál viděl a líbil se mu. Představitelé televizí bojující proti všem těm torrentům jsou tedy dost možná proti sobě.
Beztak jsme se ocitli v období, během nějž seriály přestanou být „televizním“ médiem a přesunují se stále trvanlivěji na internet. Gigantická půjčovna Netflix dokonce přinesla vlastní vysokorozpočtový a velmi úspěšný seriál House of Cards s Kevinem Spaceym, jehož celou sérii se nebála vypustit najednou, aby byli uživatelé zcela oproštěni od předepsaného programu a mohli se na epizody dívat, kdy chtějí, klidně na všechny za sebou – což byl velmi chytrý krok, na nějž se bude klasickým televizním stanicím reagovat jen velmi těžko.
HBO se ale zatím nemusí bát, zas a znovu dokazuje svoje know-how v konstrukci seriálů přesně takových, jaké mají diváci rádi. A Hra o trůny coby vlajková loď, dokonalý produkt, plní skvělou službu, ačkoliv 90 procent diváků za ni neplatí. Při kritickém pohledu by se dalo téhle rozvleklé fantasy ledacos vytknout, z hlediska popkultury a byznysu jde ale o obdivuhodné dílo.
