České diváky může zaujmout pár zmínkami o Praze, konkrétně zde padne jméno hotelu The Grand Mark v Hybernské ulici, čímž jako by se uzavřel kruh - ve starší řadě se zase protagonista zotavoval na nemocničním lůžku české firmy Linet podnikatele Zbyňka Frolíka.
Pro vyznění celku to ale není podstatné. Celosvětově je Dům z karet od loňska především jedním z nejviditelnějších příkladů, jak na Hollywood dopadly sexuální skandály a hnutí #MeToo. Seriál, který stál na živočišně démonických pohledech herce Kevina Spaceyho do kamery, si v závěrečné řadě musí vystačit bez něj. S devětapadesátiletým mužem, který čelí obviněním ze sexuálního obtěžování, Netflix rozvázal spolupráci. A tím jako by drama přišlo o poslední zbytky lidskosti.
Zní to až absurdně. Spaceyho postava - americký politik a později prezident Frank Underwood - byla v každé z pěti předchozích řad přece kandidátem na největší zrůdu široko daleko. Teď bohužel chybí i to.
"Prezidenti si nemohou dovolit chovat se lidsky," říká v nové řadě Claire Underwoodová, druhá polovina ústřední dvojice všehoschopných manželů. Její manžel Frank je mrtvý a nová prezidentka přebírá roli temné figury, která ráda promlouvá do kamery a divákům komentuje zákulisní politické pletichy.
Z nich už skutečně zmizelo vše lidské, byť tak Underwoodová svou větu o nedostatku humánnosti u vrcholných politiků samozřejmě nemyslela. Chtěla po vzoru manžela ukázat obecenstvu, že také ona je nelítostnou vladařkou. Místo toho trefně vystihla, že hrdinové Domu z karet už v předešlé řadě začínali připomínat stroje, roboty předvádějící studenou politickou hru.
Vzestup kongresmana Franka Underwooda k moci v prvních řadách seriálu dovedl strhnout coby drsné, byť od počátku nadsazené vyobrazení politických praktik, v nichž ambice jednotlivce nezastaví žádná morální překážka.
Od jisté chvíle se ovšem dostavil pocit, že už jsme vše viděli, a další kolotoče násilí a pletich přestaly vzrušovat. Už v minulé řadě protagonisté ztráceli empatii publika. V nynější šesté sérii politické hrátky takřka pozbyly významu. Definitivně začaly připomínat kultivovaně natočenou telenovelu.
Tvůrci se od prvního dílu nové řady snaží o tajuplný tón, Claire Underwoodová má například v jednu chvíli pocit, že ji manžel pronásleduje i po smrti. S takřka hororovou scénou ale seriál dál nepracuje. A podobná nedůslednost prostupuje celou řadou.
Frank Underwood se neobjeví v jediném záběru, ani jedinkrát nezazní jeho hlas - byť jeho audiodeník hraje v ději zásadní roli. Jinak ale jako by vše opět bylo o někdejším protagonistovi. Neustále je třeba na něj vzpomínat nebo se vůči němu vymezovat.
Dříve alespoň divák mohl nabýt pocitu, že jsou některé zápletky přitažené za vlasy, nová řada ale neumí vyvolat ani tuto základní emoci. Všichni si tu klidným hlasem šeptají o tom, kdo rozehraje větší politické divadlo. A divák se jen těší, až se za nimi zatáhne opona.
Řídká zápletka se tentokrát zaměřuje na pár vlivných byznysmenů ovlivňujících vrcholovou politiku, dost možná po vzoru konzervativních miliardářských bratrů Kochových. Teoreticky tu lze spatřit napětí mezi konzervativním a liberálním pohledem na svět - ale to by divák musel být velkým fanouškem politiky. Seriál samotný ho k úvahám nevybízí.
Tvůrci jako by se navíc snažili svézt na populární vlně silných ženských hrdinek s temnou minulostí, když ukazují kruté scény z dětství Claire Underwoodové. Připomínají nedávný seriál od HBO nazvaný Ostré předměty, který však s podobnými motivy pracoval o poznání důsledněji. V Domu z karet už je na psychologii politických monster pozdě. Z potenciálně velkých témat zbyla dekorace.
Dům z karet tak ukáže mladou Claire, která zažila sexuální obtěžování, a ještě si pak vyslechla, že jej sama vyprovokovala. Tím věc hasne. Je to skoro jako z příručky "jak nevynechat žádné liberální téma, které se poslední rok přetřásá v médiích a veřejné debatě".
Párkrát tvůrci dokážou vyčarovat přesvědčivou scénu, třeba vykreslují trochu jiný typ mocenských her, odehrávajících se tentokrát mezi ženami. Ne tak silový, ale neméně silný. Claire se svou přítelkyní z dětství, nynější protivnicí, stojí proti sobě v komplikované baletní figuře. Ve chvění těl v tanečních pózách se náhle zračí víc než v pětiminutovém dialogu.
Jinak je až trestuhodné, že když okolnosti nabídly příležitost natočit seriál bez dosavadního mužského hrdiny, stejně se skoro pořád mluví o něm.
Claire Underwoodovou z manželova stínu nevysvobodí ani celý ženský kabinet, který získá promyšlenou intrikou. V druhé půli sice Dům z karet začne být konečně hlavně jejím příběhem, ale pachuť zbytečného díla a promarněné příležitosti na důstojné finále nezmizí.
Že jsou manželé Underwoodovi politická i lidská monstra, divák ví dávno. V šesté řadě se o nich nedozvěděl nic nového - a tak je rád nechá navěky spát.
