Komiksová adaptace Deadpool se už celosvětově blíží půl miliardě na tržbách. Na malý undergroundový romantický film slušný výsledek. I když, on to vlastně nebyl úplně čistý undergroundový ani romantický film. Na to v něm hrálo až moc hvězd a hvězdiček a taky se v něm hodně usekávaly končetiny, prostřelovaly hlavy, docela sprostě souložilo, a co hůř, nadávalo.
Takže bystré analytické mozky z továrny na sny nahodily motůrky a výsledkem je bouře spekulací a ohlášení, co že všechno bude mít rating R. Protože dá přece rozum, že ta půlmiliarda jde za tím kouzelným písmenkem, ne za tím, že by byl inkriminovaný film třeba, nedejbože, dobře napsaný.
Protože jednou z oněch ohlášek je "erko" třeba pro Wolverina, za což se fanoušci modlili už od prvních X-menů, tak zatím panuje výsostná spokojenost a vesele se spekuluje, kdo z komiksových bijců se tak dostane do svého krvavě celuloidového ráje.
V prvé řadě třeba takový Lobo: Poslední Czarnian, který vyvraždil celou rodnou planetu, v lebce mu nonstop hraje metalové rádio (ano, je důležité naplánovat si dobrý soundtrack), je autorem zásadních existenciálních pravd jako "krční páteř rupne, když se na ní dupne" a v jednom příběhu zmasakroval kompletní Hollywood s Timem Buřtoněm v první řadě.
Je to krásná představa. Ale zároveň docela varující. Deadpool se zdá být důkazem, že diváci konečně erkové filmy nejen trpí, ale vyloženě oceňují a vyžadují. Vždyť tento rating má i cenami ověnčený Revenant Zmrtvýchvstání, čím dál drsnější tóny se objevují nejen ve filmech, ale i v televizních seriálech (krom obvyklých podezřelých z HBO také třeba Daredevil od Netflixu). Doba tedy dozrála, erko je v módě a bude následovat zlatý věk brutální zábavy...
Sebetlustší vlaštovka jaro nedělá
Jenže situace je složitější. Pokud budou další erka jen kopírovat vnější znaky Deadpoola, primitivně seškrtané na krev/vulgarity/pubertální humor, bude zase rychle z módy. Důkaz, že jedna sebetlustší vlaštovka jaro nedělá? Není to tak dávno, co Pán prstenů sliboval úsvit fantasy adaptací – veškerá očekávání ale byla brzy pohřbena, když se sice objevily snímky (např. Eragon), které teoreticky byly fantasy, ale nenabídly nic z toho, čím skutečně zabodoval Jacksonův výlet do Středozemě.
Zrovna historie komiksových adaptací navíc ukazuje, jak grandiózně dokázal Hollywood adaptovat bublinky tak, aby se jejich fanouškům udělalo v kinosále blbě. Ale ušel velký kus cesty a dnes dokáže komiksovou estetiku poměrně zachovat, dokonce kultivovat. Pravda, občas se tak děje poměrně úsměvně, když třeba takový Christopher Nolan zběsile předstíral, že jeho Batman nemá s komiksem skoro nic společného (přestože citoval konkrétní příběhy a scény snad víc než Burton a Schumacher dohromady).
Ve výsledku dnes komiksové adaptace fungují jako spolehlivý mainstream a nesnaží se zoufale podbízet kdysi dominantním žánrům (jako třeba devadesátkový Soudce Dredd) a naopak si přizpůsobily okolí svým potřebám.
Bylo by tedy vhodné, aby byla ona "ertifikace" doprovázena nějakou úvahou, jak by ji konkrétní titul mohl přetavit v úspěch. Deadpool totiž nebyl první komiksové erko – už v devadesátých letech se takhle prezentoval Blade, nedávno naopak zase britský Dredd. V jistých ohledech byly ještě erkovější než náš současný maskovaný superhrdina.
Proč se tedy nesetkaly s deadpoolovským úsměvem? Tvůrci Deadpoola velmi šikovně odhadli, že potenciál jejich postavy je především v ironii a střílení si ze (a do) všeho možného. Dokázali přesvědčit diváky, že jejich film bude jiný než ostatní komiksové velkofilmy (především ty od Marvelu, do jehož stáje vlastně Deadpool patří), které jsou sice nadále komerčně úspěšné, ale dělané jako kdyby podle šablony a zbavené jakýchkoliv ostrých hran.
Násilí bylo jen jednou z rovin sdělení "my to děláme jinak", tou nejviditelnější. Další bylo komentování oněch zmíněných šablon blockbusterů a jejich pravidel, pro které je Deadpool ideální, protože si vždy uvědomoval, že existuje v rámci fikce (to jsou všechny ty narážky na počet X-menů ve filmu). Navíc se filmový Deadpool stylizoval do role mstitele za všechny nepovedené komiksové adaptace, za všechny předchozí oběti ratingového systému a producentských rozhodnutí jdoucích proti "komiksové přirozenosti".
Nepohnojil to Raynolds
Proto je tak důležité se neustále navážet do Wolverina (v jehož Originu to dostal Deadpool sežrat podobně jako zmíněný Dredd Sylvestra Stalloneho) a proto je třeba připomínat další z nepřeberné řady komiksových průšvihů, v kterých hrál Ryan Raynolds. Jako kdyby tvůrci říkali: "Vidíte, nepohnojil to Ryan; nemůže za Blade: Trinity ani za Green Lanterna, to systém – a my to teď konečně uděláme správně!"
A proto je také tak důležitá reklamní kampaň, během které se Deadpool transformoval například ve valentýnskou romanci. Byla to prostě hra, která paradoxně nestojí v opozici vůči systému, ale přesně pojmenovává jeho bolestivé body a nabízí jakýsi bezpečnostní ventil. Ve výsledku je dost pravděpodobné, že Deadpool by neměl takový úspěch nebýt celé sítě odkazů a propojení na celý matrix komiksových adaptací Marvelu a informací o nich, které se k fanouškům dostávají. A stejně tak je pravděpodobné, že jeho diváci si nyní o něco radostněji vychutnají i další velké, slušné blockbustery. Protože už si upustili ventil.
Je ale možné nějaký podobný koncept očekávat od erkového Wolverina? Nebo od Loba? Osobně se domnívám, že to možné není. Erkové filmy – nejen mezi komiksovými adaptacemi – budou jistě častější a nebudou automaticky vyloučeny ze souboru děl předurčených vyhrávat ceny, ale na podobné hity, jako je dnes Deadpool, budeme i nadále narážet jen občas. A pokaždé se bude jednat o snímek, kde "erko" bude jen bonusem k něčemu dalšímu, nikoliv tím hlavním lákadlem.
Pokud by ale díky Deadpoolovi vznikla v následujících letech – než zase Hollywoodu dojde, že se nechal napálit a bude muset zase skutečně přemýšlet, nikoliv se pouze vést na vlně – pixarovská erková adaptace Goona Erika Powella, byla by to krása, ne že ne!
