Co říkáte na české filmy na festivalu Finále Plzeň?
Je to pro mě zajímavá zkušenost. Sice už patnáct let jezdím na karlovarský festival, kde se snažím zhlédnout co nejvíc českých a slovenských snímků, ale nikdy jich nebylo tolik jako tady v Plzni.
Je toho na vás moc?
Ale ne. Některé jsou lepší než jiné, tak to u filmů bývá, přesto jde o zajímavý mix. Důležité je, že Plzeň nabízí komplexní přehlídku minulého roku, což dělá z festivalu nejen zážitek, ale i bohatý zdroj informací. V Americe samozřejmě nikdy jeden festival nemůže pojmout vše z toho obrovského množství produkce. Téměř kompletní přehlídka malé národní kinematografie může být právě i pro svou komplexnost skvělou ukázkou toho, co se v dané zemi děje.
A co se u nás tedy děje? Co jste zjistil o českých filmech a o Češích?
Jak to jen říct? Ukazuje se, že jste jak vy, tak i Slováci velmi "jiní". Dokonce i jiní oproti evropským zemím, s nimiž sousedíte a sdílíte historii, stačí si vzít pro porovnání Rakousko. Navíc máte svá témata, k nimž se rádi vracíte. Slováci řeší vesnický život, vy jste zase mnohem političtější. Čiší z vás konflikt, kdy se chcete stát plnohodnotnou součásti Evropy, ale vlastně ne úplně. Taková česká touha po velikosti a zároveň strach z toho, co by přinášela.
Opakujete klišé, které nejčastěji říkáme my sami: "Česká kultura je moc jiná." Proč ale tolik jiných kultur, jež jsou mnohem odlišnější od západního standardu, nacházejí i na evropských festivalech pro svou produkci uplatnění? Stačí si vzít východní Asii - Japonsko, Koreu...
Je pravda, že některým cizokrajným kulturám se daří, ale myslím, že Češi jsou především vyloženě nepochopení. Turisté přijedou do Prahy, projdou se po Václavském náměstí a tím to končí.
A co je na Češích tedy přesně k pochopení?
To je právě ta otázka... Podle mě je důležité si uvědomit, že tahle země měla mezi gotickým středověkem Starého města a současností bohatou historii, která zůstává dodnes živá. Stačí si vzít sametovou revoluci, Václava Havla... Svět si pamatuje pád berlínské zdi, ale o tom, z čeho vzešlo Česko, příliš neví. Přitom co se dělo tady a v Maďarsku, bylo opravdu důležité.
Vnímáte vlastně uzavřenost českého filmu jako pozitivní věc, nebo by bylo lepší otevřít se světu?
Určitě by bylo lepší otevřít se světu, ale zároveň zůstat věrný svým kořenům. Není možné na takto malém trhu nabízet nové a zajímavé filmy, musí se točit pořád dokola to samé, ozkoušené.
Co vás z nabídky zaujalo nejvíc?
Můj clevelandský festival skončil před pár dny a už na něm jsme pouštěli Evu Novou a Domácí péči, takže je samozřejmě považuju za povedené. Včera jsem ale viděl Davida, který mě hodně překvapil, a Ztraceni v Mnichově, ty jsem viděl už dřív, takže jsem věděl, že jde o skvělý film. Včera v noci jsem pak viděl Nenasytnou Tiffany, i ta se mi hodně líbila. Byla zábavná a zároveň obsahovala trefný sociální komentář. A samozřejmě Rodinný film. Ty poslední tři tituly u mě vedou.
A co vás zaujalo negativně?
Viděl jsem tu Wilsonov. Přišel mi jako nepovedená komedie pro nejširší masy, z níž si není co vzít.
Myslím, že máte poměrně štěstí, že jste se v porotě ocitl letos - máme za sebou a ještě před sebou nejlepší filmy za hodně dlouhou dobu.
Ano, to nepochybně vnímám. Zdá se mi navíc, že filmaři tu lépe spolupracují a komunikují než dřív. Stačí se tu rozhlédnout. Využívají i toho, že natáčení je levnější a bývá snadnější film opravdu realizovat. A já doufám, že s podporou státu a Evropy tu budou tendence, které vidíme u debutantů, sílit.
Když zmiňujete váš clevelandský festival, jak byste ho porovnal třeba s Vary? Co do návštěvnosti se Cleveland Karlovým Varům blíží.
Letos přišlo sto tisíc diváků, což je už srovnatelné. Nejsme ale industry festival, na nějž jezdí filmaři a distributoři nabízet a nakupovat - to jsou právě Karlovy Vary. My jsme jen přehlídka toho, co náš tým nakoupí po světě. Proto ostatně jezdím do Karlových Varů - abych pro náš festival sehnal středoevropské tituly. Ale mám to tu rád nejen pracovně - Krom Prahy jsem byl minulý rok v Jihlavě a každý rok navštívím své příbuzné na Slovensku, odkud pochází moje matka.
