Začal festival v Cannes. Nejvýznamnější filmová přehlídka na světě připomíná válečnou zónu

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
12. 5. 2016 17:56
První soutěžní projekce naznačují, že o radikální filmové vize nebude nouze. "Obavy z možných teroristických útoků letos znásobily kontroly i zátarasy. Nejvýlučnější filmový festival na světě najednou působí výlučněji než kdy dřív," píše přímo z Cannes redaktor Tomáš Stejskal.
Foto: Reuters

Přinejmenším v něčem jsou Cannes podobné Karlovým Varům. Říká se, že filmový festival do obou lázeňských měst přináší špatné počasí. Ještě v úterý odpoledne svítilo nad starým přístavem v Cannes slunce a lidé se nořili do vln.

Když o den později v poledne začínala tisková konference k zahajovacímu filmu Woodyho Allena, už se schylovalo k dešti a jedinými obyvateli pláže byli rackové, přetahující se o papírovou ceduli.

Zatímco i filmový tisk řešil, jak to hvězdy letošního ročníku, herci George Clooney či Kristen Stewartová, zvládnou od hotelu na červený koberec ve „velké večerní“, a jedna produkční společnost pro všechny případy vyrobila speciální deštníky, v okolí festivalového paláce desítky policistů a vojáků řešily poněkud závažnější problém.

Dostat se v průběhu středečního slavnostního zahájení kamkoliv, ať už na film, či na pláž, kde se konal večírek na uvítanou, znamenalo skoro projít válečnou zónou. V Cannes vždy platilo, že cestou do kina každého diváka čeká kontrola skenerem a prohledají mu batoh, který následně odevzdá do šatny před sálem.

Ale obavy z možných teroristických útoků letos znásobily kontroly i zátarasy. Nejvýlučnější filmový festival na světě najednou působí výlučněji než kdy dřív.

A že jde o nejvýznamnější filmový festival, o přehlídku tvůrců možná dávno etablovaných, ale stále s radikální estetikou a viděním světa, potvrdily už první soutěžní projekce. Hned dva filmaři takzvaného rumunského filmového zázraku, který trvá už přes deset let, se letos představí v soutěži.

Tím prvním je Cristian Mungiu, který zde už roku 2007 získal hlavní cenu Zlatou palmu za drama o potratu v komunistickém Rumunsku nazvaném 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, čímž potvrdil přední místo Rumunska na filmové mapě. Tím druhým je Cristi Puiu, jeho snad ještě „nemilosrdnější“ kolega.

Puiův snímek nazvaný Sieranevada opět ukazuje, v čem jsou Rumuni nejlepší. Neradostná analýza celé společnosti na základě všednodenních situací tentokrát nemá podobu pouti napříč institucemi, jedinou institucí „pod drobnohledem“ je tu rodina. Trojhodinové konverzační drama, natočené uprostřed stísněného tmavého bytu, rozkládá rituál pohřbu otce na sérii debat a incidentů. V nich lpění na tradicích získává zcela absurdní rozměr, ale nikdy se nezřekne realismu. Lekce režisérské koncentrace a silný start soutěže.

Že lze spojit romanci a ejakulaci, dokázal ve svém předposledním snímku Neznámý u jezera veterán vedlejších canneských soutěží Alain Guiraudie. Se svým novým filmem Staying Vertical teď poprvé soutěží o Zlatou palmu a v jeho snímku opět nechybí ani ztopořené penisy, ani pohrávání si se surrealitou blízkou režiséru Luisi Buňuelovi. Stejně tak se tu ale demonstruje spřízněnost přírodních živlů a mezilidských vztahů.

Divoký příběh scenáristy s tvůrčím blokem, který se zaplétá do podivných hetero‑ i homosexuálních vztahů, ke konci neustojí lavírování mezi něhou přírodního náručí a excesy sveřepých venkovanů. Ale o jedné ze scén tohoto filmu – asistované eutanazii pomocí análního sexu za hlasitého zvuku kapely Pink Floyd – se v Cannes bude jistě dlouho hovořit.

Počet obyvatel města se během festivalu takřka ztrojnásobí, ze 74 tisíc zhruba na 200 tisíc. Na bezpečí dohlíží kolem 500 lidí z festivalové ostrahy, k tomu jsou v ulicích další stovky vojáků a policistů. Filmového trhu, během nějž proběhne zhruba 1400 marketových projekcí, se zúčastní až 12 tisíc profesionálů. Hodně se zde letos hovoří o asijských trzích, především o Číně, která má na trhu v Cannes poprvé hned dva pavilony.

Pátek je v Cannes čínským koprodukčním dnem, který má posílit vztahy mezi evropskými a čínskými produkčními společnostmi, a v pondělí se v jednom z pavilonů představí nové čínské talenty. „Námluvy“ mezi Hollywoodem a Čínou úspěšně probíhají už nějakou dobu, aktuálně chystá například režisérské duo bratří Russoových, zodpovědné za komiksový hit Captain America: Občanská válka, v Číně superhrdinský projekt přezdívaný Captain China. Od festivalu v Cannes si Čína slibuje nárůst koprodukcí s Evropou.

Událostí z pohledu filmového trhu je i nástup Amazonu, který má v Cannes pět titulů včetně zahajovacího snímku Woodyho Allena Café Society. Streamovacímu gigantu se nástup na pole původní filmové tvorby daří mnohem lépe než konkurenční společnosti Netflix, která vyrábí úspěšné seriály, jen se svými filmy zatím spíš tápe.

Amazon letos v hlavní soutěži festivalu v Cannes představí snímky prestižních autorů, například titul Patterson od přední osobnosti americké „nezávislé“ kinematografie Jima Jarmusche či vizuální hororovou orgii The Neon Demon dánského režiséra Nicolase Windinga Refna, jehož snímek Drive z roku 2011 tu získal cenu za režii a stal se událostí celé festivalové sezony.

Refnovým „teenagerským hororem bez hororu“, který podle režiséra bude „vtipný, krásný, děsivý i sexy“, však seznam zvučných jmen v soutěži nekončí.

S napětím se očekává novinka The Unknown Girl bratří Dardenneových, hvězd „sociálního realismu“, kteří na festivalu jako první v historii mohou získat svoji třetí Zlatou palmu.

Nový film The Handmaiden, též z produkce Amazonu, představí korejský hitmaker Park Chan‑wook, který se proslavil originálním thrillerem Oldboy. A režisér Olivier Assayas uvede snímek Personal Shopper v hlavní roli s Kristen Stewartovou – na něm se koprodukčně podílela také Česká republika.

I mezi největšími filmovými znalci vyvolává debaty druhá oficiální soutěž Un Certain Regard, nezvykle plná debutantů a neznámých jmen. Zde se může odehrát plno překvapení, festival v Cannes, mnohdy kritizovaný za „akademičnost“ a sázky na jistotu, se tu rozhodl zariskovat.
A překvapit může další film s českou účastí, francouzsko‑belgicko‑česká koprodukce jménem Tanečnice od debutující režisérky Stephanie Di Giusto, nebo irský debut The Transfiguration – režisér Michael O’Shea jej popsal jako „neorealistický horor“. Uvidíme.

 

Právě se děje

Další zprávy