Karlovy Vary – Oznámení Richarda Gera jako hlavní hvězdy 50. ročníku mezinárodního filmového festivalu mohlo nejprve působit rozpaky, že se na karlovarskou filmovou přehlídku nepodařilo nalákat relevantnější hollywoodskou hvězdu než mírně zapadlého hrdinu Pretty Woman. Herec se nakonec ukázal jako velmi „funkční“ volba. Po jeho svědomité děkovačce na slavnostním zahájení i tiskové konferenci s novináři o tom už nemusíme pochybovat.
Gere je nepochybně áčkový herec identifikovatelný všemi generacemi jak u domácího publika, tak toho v Americe. Poslední roky ustoupil výrazně jiným trendům a na papíře vypadá jeho jméno ošuntěle. Na živo mu přesto zůstává elegance staré gardy devadesátkových superstar.
Vše, co ho obklopuje, působí jako velmi důstojné retro a pohled do dob, kdy se čekalo, že se velké hvězdy hlasitě angažují a jejich názory mají větší váhu než ty od politické reprezentace. Jenže ty časy jsou pryč, dnes je zásadní, aby celebrita byla nad věcí a hodně tweetovala.
Buddhismus a bezdomovci
Gere na tiskové konferenci vtipkoval o tom, že ho nikdy nenapadlo, že v České republice může být vedro jak v tropech. Zelený čaj na svém stolku, oříšky a mísu s ovocem, kterou mu organizátoři přichystali, přivítal, hned nabízel, že se s někým rozdělí.
Mluvil, povzbuzen dotazy, především o buddhismu a právech Tibeťanů, jež prosazuje od samého počátku své kariéry na konci sedmdesátých let. Připomínal, že Česká republika se může do pozice okupovaných snadno vcítit, má přece sama zkušenosti s komunismem. Vyjádřil rovněž víru, že i současnou čínskou provincii čeká její vlastní pražské jaro, pokud budeme trpěliví a vyjádříme podporu.
Nemálo z přítomných neskrývalo jistou nedůvěru v naivně působící tvrzení, že nakonec všechno dobře dopadne a všechna bezpráví budou vyrovnána. Na druhou stranu může být v dnešním cynickém světě příjemné střetnout se s někým natolik pozitivním.
Gere se rozpovídal i o novém filmu, ve kterém hraje bezdomovce a jímž zahajoval letošní festival. Při natáčení Time out of Mind si dokonce na hodinu stoupl na roh rušné ulice a žebral. Lidé se s domnělým bezdomovcem natolik báli navázat oční kontakt, že slavnou hvězdu nikdo nepoznal a Gere tak mohl na ulici strávit bez ochranky tolik času, jako nikdy za poslední dekády.
"Natáčeli jsme v ulicích New Yorku a naše kamery byly neviditelné - na střechách či ve speciálním stanu. Nic nebylo upraveno, vše bylo autentické. Byl jsem dost nervózní, protože normálně jako Richard Gere nemohu jen tak běžně procházet ulicemi, lidé si mě hned všimnou. A tak jsem vyšel zpoza rohu, sundal klobouk - a nikdo si mě nevšiml. Pak jsem začal žebrat do kelímku od kávy a nikdo si neuvědomil, že jsem to já, nikdo se mi nepodíval do očí," řekl Gere.
Připomněl své začátky před spoluprací s Terrencem Malickem na Nebeských dnech, kdy měl mnohem blíž k bezdomovci než k hvězdě v obleku. Gere se cítí být mnohem víc tím člověkem, jemuž se lidé na ulici vyhýbali, než tím, komu nyní věnujeme pozornost.
Zopakoval, co s nadšením zjišťuje většina hostů: Na Karlových Varech je nejlepší, že jsou plné filmů a lidé s nimi udržují vztah. Středoevropskou kulturu pak ocenil jako jedinečný střed východu a západu.
Richard Gere se nebál říkat velké věty, nebál se o sobě mluvit jako o hvězdě. U podobných jmen nikdy nezjistíme, jestli je jejich agenda upřímná, nebo jde o roli, kterou umně hrají. Ať je pravda jakákoliv, svou roli hlavní hvězdy odehrál Gere na letošních Varech plnohodnotně.
