Glosa – Pro komiksové fanoušky je každoroční Comic-Con v San Diegu neuralgickým G(eek) bodem jejich popkulturních očekávání. Letos patřilo mezi nejvyhlíženější události představení nového traileru na blockbuster Zacka Snydera Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti.
Opulentní tříminutový klip potvrzuje, že půjde o film, jenž chce uspět ve spoustě úkolů, které si marvelovská konkurence rozložila do mnohem delšího úseku v rámci takzvané Fáze 1 (filmy od prvního Iron Mana po první Avengers). Batman vs. Superman tak chce být pokračováním Muže z oceli (2013), přípravou na samostatné filmy jednotlivých superhrdinů patřících do univerza DC (Detectiv Comics, nikoliv District of Columbia!) a zároveň předstupněm pro jejich společné filmy Justice League.
Nemá cenu spekulovat nad tím, zda se Ben Affleck hodí pro roli Batmana, nebo vypočítávat exploze a odkazy na 11. září. Trailer vypadá jako standardizovaný blockbuster, v němž momentálně nelze rozpoznat jakýkoliv autorský vklad. O to zajímavější je otázka, zda v pokusu o poměrně ambiciózní syntézu může film uspět. Třeba už z počtu postav, které jsou v traileru představeny (Zod, Lex Luthor, Wonder Woman a další), je zřejmé, že minimálně některým z nich hrozí, že bez sofistikovaného rozpracování, respektive zapracování jejich mytologie do fikčního světa, budou jen odškrtnutou položkou na seznamu, a nikoliv funkčním prvkem příběhu. Na podobné hromadění už doplatil třeba Sam Raimi ve třetím Spider-Manovi nebo Joel Schumacher se svými Batmany.
Zack Snyder, který dokázal funkčně adaptovat například Watchmen Alana Moora, by nicméně mohl být správným typem tvůrce pro takto komplexní projekt. Tedy za předpokladu, že vše bude směřovat ke zdůraznění ústředního konfliktu, jímž je střet Supermana s Batmanem, jejichž potýkání má v komiksovém médiu tradici trvající celé dekády. Batman a Superman totiž tvoří rub a líc DC univerza, dvě protichůdné tendence reprezentující dva odlišné světy a ideologie.
Superman je v našem světě cizincem, který hledá v systému oporu a adoptivní rodinu. Je tabula rasa, do níž se promítly všechny ideály; mužem zítřka, který ukazuje, jaké by lidstvo mohlo být, když překoná strach, předsudky a nenávist. Zároveň ale může být systém pro Supermana pastí a reflektovat jeho naivitu a touhu po uznání (viz komiks Marka Millara Superman – Rudá hvězda, kdy malý Kal-El namísto v USA přistane v SSSR a stává se oddaným komunistou).
Batman je naopak člověkem-individualistou, kterého systém zradil, když nedokázal předejít vraždě jeho rodičů nebo ji adekvátně potrestat. Temný rytíř si proto vytváří vlastní alternativní morálku a pěstuje si podezřívavost vůči moci a kontrole reprezentované systémem. Zatímco tedy Superman reprezentuje princip dne, světla a rozumu, Batman vládne noci, nejistotě a šílenství.
Bude Batman Supermanův strážce?
Vzhledem k tomu, že tvůrci tentokrát nevycházejí z jednoho konkrétního komiksu (byť v Muži z oceli převzali to nejlepší z origin příběhů Geoffa Johnse), bude asi v případě filmu Batman vs. Superman nejvíc záležet na tom, zda se jim podaří najít oporu v některé z tradičních komiksových linií, jako tomu bylo v případě Nolanovy batmanovské trilogie. Ta je mimochodem ideálním polem, na němž lze sledovat filmové potýkání se s komiksem, přičemž největším omylem je teze, že jde o nekomiksové filmy, jejichž hlavní předností je realističnost. Nolanův přínos ovšem nespočíval v originálním tvůrčím gestu, ale v precizní práci s oběma médii.
Temný rytíř byl návratem ke kořenům batmanovského mýtu, když sofistikovaně vycházel z komiksů Franka Millera (například Návrat temného rytíře) a Jepha Loeba (Dlouhý Halloween). Jde o linii, která čerpá především z expresionistické estetiky, detektivek drsné školy a noirových filmů. Stejně intenzivně se ale také vztahuje k látce, která koresponduje se současností, a propojuje tak minulost s dneškem díky společnému jmenovateli, jímž je vize světa pod permanentním tlakem. Na jedné straně se tedy od komiksové předlohy odpoutává a zahlazuje ji, když ji upozaděním klasické komiksové sekvenčnosti přepracovává v realistickém stylu, zároveň ale z komiksu aktivně přejímá prvky, které toto médium vstřebalo z různých zdrojů, a využívá je při charakterizaci postav a konstruování významů.
Trailer, který máme k dispozici, zatím nejvíc napovídá, že by pro Snydera mohlo být podobnou určující linií pojetí Batmana coby Supermanova strážce, který z pozice svých ideálů a mravního kodexu posuzuje, zda je poslední syn Kryptonu pro lidstvo hrozbou, či nikoliv. Pro scenáristy bylo navíc setkávání těchto komiksových ikon vždy výzvou ke konfrontaci lidského intelektu a nadlidských schopností (viz například citace z Návratu temného rytíře: „Chci, aby sis pamatoval, Clarku, jediného člověka, který tě porazil.“).
Podobnou roli ovšem v komiksech někdy zastává i Lex Luthor, kterého k jeho zločinům motivuje paranoia, že by se Superman mohl obrátit proti lidstvu. Zde jej zatím vidíme jako extravagantního mladého génia s tváří zakladatele Facebooku, a jeho role v příběhu je tak nejasná. Jakkoliv je tedy trailer formálně standardní a v některých aspektech poměrně jasně napovídá, kam se tvůrci vydávají, řadu nových otázek v návaznosti na naši (ne)znalost DC univerza naopak vyvolává.
