Jiné, než jsme čekali aneb Love at the first (For)sythe

Nina Vangeli
25. 2. 2015 11:40
Jeden z nejzajímavějších tanečníků světa William Forsythe skončil pobyt v Hellerau u Drážďan. Rozloučil se výsměchem honbě za uměleckým perfekcionismem.
William Forsythe.
William Forsythe. | Foto: The Forsythe Company

Glosa - Americký, v Německu usazený choreograf William Forsythe a jeho The Forsythe Company se rozloučili s desetiletým působením v Hellerau – Evropském středisku umění.

To pro lidi s kulturní pamětí znamená posvátný okrsek založený na začátku minulého století vizionářem moderny Émilem Jaques-Dalcrozem a jeho apoštoly na předměstí Drážďan; před několika lety byl vzkříšen k původnímu poslání. Forsythe a jeho tanečníci se rozloučili představením z roku 2010 Yes we can´t (Ano, nesvedem to). Představení bylo výsměchem honbě za uměleckým perfekcionismem.

"Představení, které se snaží o výjimečnou dokonalost, vždy obchází strašidlo neúspěchu. S myšlenkou na stanovisko, které v této věci artikuloval Beckett slovy: Zkus to znovu. Znovu selži. Selži lépe, jsme v Yes we can´t záměrně zinscenovali selhání, čímž jsme ironicky setřeli pozlátko dokonalosti jevištních výkonů a naopak obnažili jejich bytostnou nespolehlivost a ustavičnou nedokonalost," prezentuje hlas souboru záměr.

Wittgenstein soudobého tance

Dvacetičlenný soubor top-ten světového choreografa se tedy nerozloučil dokonalostí samou, jak chybně předjímali diváci (alespoň ti z Prahy), nýbrž hrubou nekázní, sobeckým karnevalovým veselím a ironickou provokací. S vědomím beztrestnosti těch, kdo odcházejí a nejsou už “na háku”, se královsky bavili. Jejich drážďanští jim rozuměli. My, co nevidíme Forsytha dnes a denně, jsme byli poněkud zaskočeni. Nebyl to “typický” Forsythe.

Podívejte se na ukázku z představení Yes we can't od Forsythe Company.

Co je typický Forsythe? – Nazývám ho Wittgensteinem soudobého tance. Tento choreograf souzněl se svou generací, pokud jde o její antiestetismus, její věcnost, odmítnutí sentimentu a kýče tradičních tanečních scén. Je to choreograf - experimentující intelektuál, který vnímal tanec jako cestu poznání a paralelu poznání vědeckého. Který se však na rozdíl od drtivé většiny své generace nedal cestou majoritního tanečního jazyka moderní profesionální scény, kterému říkáme contemporary a který je dnes lingua franca soudobého tance. Forsythe setrval u jazyka (dtto techniky) baletu. Věřil v baletní techniku (využíval dokonce tance na “špičkách”) a využíval ji jak “po líci”, tak tuto techniku obracel na ruby - vedle obligátních vytočených nohou pracoval i s vtočenými, vedle protažených linií špiček vidíme u jeho tanečníků flex.

Vznikala tak představení velmi moderního vzezření, tvarem geometrická, duchem nakročená ke konceptualismu. (Nebyl v tom nepodoben Cunninghamovi.) Z této estetické pozice pokládal William Forsythe baletní tradicionalisty za vrahy baletu, který miloval a jehož osud mu ležel na srdci. Ti mu to svou nenávistí vraceli. Na soudobé scéně má Forsythe naopak velikou úctu svých top-ten choreografických kolegů. U diváků, kteří vyhledávají soudobý tanec a výtvarné umění, citlivých na závany doby, vyvolával Forsythe zpravidla lásku na první pohled.

Forsythe sám sebe vnímal jako matematicky myslícího choreografa. Velmi se také zajímal o moderní technologie, rozvíjel inovace v oblasti lighting designu a světelné techniky. Jeho tanečníci byli virtuózy baletní techniky, matematicky přesní, detailně precizní, baletně vypjatí a zároveň neskuteční jako science-fiction. Vizuál jeho představení měl eleganci a chlad moderního umění, jevišti vládl nezanesený, “brookovsky prázdný” prostor a jeho výtvarný názor nakonec vyústil i do konceptuálních instalací, kterým se v posledních letech svého života též věnoval.

Přehlídka maškar

Od Forsytha se očekávala taneční virtuozita, překvapivá tvarová geometrie choreografické kompozice, konceptuální výtvarné řešení, originalita, s níž obrací prostor a tanec naruby jako rukavičku. Právě takto jsme se kdysi do něho na první pohled zamilovali.

The Forsythe Company.
The Forsythe Company. | Foto: The Forsythe Company

Forsythe má však ještě druhou tvář. Byl sám skvostným tanečníkem a také improvizátorem vzrušeného, rozčleněného těla. Jeho taneční improvizace obsahovaly spoustu vtipných pohybových nuancí; tyto improvizace byly jak jen možno nepodobné aristokratickému perfekcionismu, pohybové filosofii a strohosti jeho vlastních vrcholných děl. Zdá se však, že právě toto jeho tricksterství proniklo do představení, jímž se s Hellerau rozloučil.

Forsythovi tanečníci se vřítili na scénu vyhastrošeni v jásavě barevných kostýmech každý pes jiná ves, v opulentních parukách. Přitáhli s sebou pár mikrofonů a z plných plic zpívali. U mikrofonů se trochu strkali, váleli se s nimi po zemi, vytvářeli drobné gagy. Okouzleně, jako by jim poprvé v životě bylo dovoleno nahlas promluvit, vkládali do svého zpěvu veškerou kapacitu plic, naplňovali zvukem svých rozmanitých zabarvení celý rozsáhlý, vysoký a vojácky přísný interiér Hellerau.

Vše následující bylo přehlídkou maškar. Každá z nich představovala nějaké divadelní trauma, to jest nějaké nepoživatelné klišé, afekt a naftalín. Byly tu i čitelné narážky na původ jednotlivých tanečníků mezinárodního souboru, kteří se tu vypořádávali s etnickými klišé míst svého původu – s únavnou ruskou matrjoškou (ruské taneční trauma) i stejně nepoživatelnou latinskoamerickou prsatkou (latinskoamerické taneční trauma).

Opakovaně převlékaní tanečníci vpadali na scénu v třeskutých entrées, míhali se divákům před očima. Vyřizovali si to s prkny, která znamenají svět, se sžíravou ironií. Utrženi ze řetězu matematické forsythovské kázně, nenasytně běsnili v sólech, dvojicích, skupinách. V tom překotném pohybu by až mohlo uniknout, že poměrně často mezi dadaistickou hravostí a karnevalovou bujností předvedli krátkou ukázku vysoké pohybové techniky.

The Forsythe Company.
The Forsythe Company. | Foto: The Forsythe Company

Avšak nejvíce, nejvíce ze všeho připomínaly všechny ty pohybového evoluce jednotlivých tanečníků svobodu dětské pohybové hry “na sochy”, kdy je nehybná socha většinou groteskně zkroucená “natočena klíčkem” a pustí se do groteskního tance, v němž se malý dadaista snaží dostat do nejbizarnějších, extrémních, ba křečovitých poloh, jaké jsou z každodenního – společenského – užívání těla vyloučeny a nacházejí místo jen ve hře. Vykonává pohyby, které postrádají jakýkoli účel, a čím jsou nesmyslnější, tím lépe. Forsythe a tanečníci si v představení na rozloučenou plně dopřáli právě této svobody dětské hry.

Ten původní, ten první, intelektuální Forsythe tu ovšem byl déle. Do toho jsme se právě totiž svého času na první pohled zamilovali. A lásky na první pohled je těžké se vzdát. Ale jistě, Forsythe a jeho tanečníci měli plné právo “si pořádně zařádit”. Forsythe končí v Hellerau. Přesídlil do Spojených států a my pevně doufáme, že neřekl ještě poslední slovo.

 

Právě se děje

Další zprávy