Praha - Pátek a sobota patřily na Designbloku módě. Někteří návrháři se drželi zpátky, jiní pro změnu přichystali naprosté šílenství barev, střihů, i stylů. Pokud se ale někomu podařilo najít balanc mezi těmito dvěma póly, byla to dvojice Lukáš Spilka a Štěpán Růžička, kteří na přehlídce prezentovali svoji první společnou kolekci.
Spilku si možná pamatujete už z loňského Designbloku, kde v rámci Designblok Talent Cards ještě sólově vystavoval svou divokou a prostorově velmi nápadnou kolekci Animal vs. Minimal. Ta vznikla jako bakalářská práce pro Ateliér designu oděvu a obuvi na UMPRUM, kde Spilka studoval pod vedením Liběny Rochové. Odchovancem stejné školy je i Růžička, který v ateliéru K.O.V. studoval šperky a prostorovou tvorbu.
Archetypální živočišnost
Za poslední rok se ale změnilo minimálně to, že Spilka odešel studovat do Antverp a pak také fakt, že letos už na Designbloku není sólo. Společnými silami tito dva umělci připravili na zdejší poměry nadprůměrnou, originální a celkově velmi nečeskou kolekci pánského oblečení.
Hlavní spouštěčem byly podle návrhářů diskuze nad mužskými archetypy. Kolekce má skutečně výraznou živočišnost, maskulinitu a působí, jakoby se zrodila spíše někde na severu, než u nás. Má v sobě drsnost i křehkost křišťálově čisté nordické krajiny a více než cokoli jiného opravdu místy připomíná tvorbu některých islandských designérů, jako je třeba tajemný, leč vynikající Sruli Recht. S Rechtem konkrétně návrháři sdílí i odvahu pustit se do netradičních střihů, na rozdíl od něj ale přece jen zachovali výraznější jednoduchost.
Co se týče barev, byli střídmí a sáhli nejčastěji po šedé, černé a hnědo-oranžové. Jako materiály pak použili kůži, jutu, kožešinu a překvapivě také flitry. Dobře si poradili i s na oko strohými modely, které oživili tak, že nahradili pásek stříbrným drátem nebo přidali robustní kožené límce. O ležérnost se zase postaraly nízké Martensky bez ponožek.
Postapokalyptické pláště
Umělecká stránka hraje u této dvojice důležitou roli a stejně tak i příběh. Dějová linie této kolekce je příjemně čitelná a nenásilná gradace klíčového motivu archetypů úspěšně dovedla přehlídku z bodu A do B. Celá kolekce působí jako, že má hlavu a patu, protože kluci evidentně přesně věděli, co dělají a také co se tím snaží říct.
Některé ze závěrečných modelů měly už téměř postapokaliptický ráz. Černé rozevláté pláště, těžké boty, přezky, kožená brnění a masky (které jste v Růžičkově tvrobě mohli vidět už dříve) přes půl obličeje… Zkrátka nic, co by se dalo jednoduše předvídat, a také žádné osvědčené postupy. Kde jinde se ale originalita cení tolik jako v módě?
Nekonformní mladá energie
Spilka a Růžička se hned první společnou kolekcí vydali svou vlastní cestou a povedlo se. Položili velmi kvalitní základ, na němž se dá vybudovat něco, čeho je zatím u nás zejména v pánské módě jako šafránu. Sebevědomou směs elegance, šťávy a sofistikovanosti, která se inspiruje tím dobrým ze světového designu, ale zároveň nikoho nekopíruje a buduje vlastní identitu.
Spilka a Růžička také ukazují, jak je fajn vsázet na nové talenty. Prýští z nich totiž ta roky shromažďovaná, nekonformní mladá energie, která v danou chvíli dokáže opět rozhýbat i věci, nad nimiž jste už málem zlomili hůl. Kultura pánského odívání v Česku byla jednou z nich.
