S Mišíkem starším bude ve filmu Bajkeři píseň zpívat jeho syn Adam. "Původní nahrávku přece nikdo nikomu nebere, autor ikonické skladby si jen dovolil znovu ji nahrát se svým synem a s producentem, kterého si sám vybral. Je smutně absurdní, že někteří nemají dost respektu ke své vlastní modle," komentuje nesmířlivé názory Muchow.
Před pár dny proběhla poměrně vášnivá debata o vaší nové aranži folkového hitu Vladimíra Mišíka na text Václava Hraběte Variace na renesanční téma. Některým kritikům vadilo nástrojové obsazení, jiným afektovaný výraz Adama Mišíka. Další zase tvrdí, že na "klasiku" se sahat nemá. Sám jste říkal, že původně se vám do nové aranže příliš nechtělo. Co rozhodlo?
Nechtělo se mi, protože vím, jak konzervativní české prostředí je. Ale pak mi Vladimír Mišík řekl, že to byl jeho nápad, abych novou verzi připravil já. Hudební legenda, jíž si upřímně vážím, se mnou chce spolupracovat na nové verzi skladby, kterou miluji? To přeci nešlo odmítnout.
Je k pobavení, když někdo novou verzi odsuzuje s odůvodněním, že je elektronická. Na nahrávce je jen kytara, basa, violoncello a bubny, tedy samé živé nástroje. Když Vladimír poprvé mou aranž slyšel, řekl: "Dal bych tam ještě nějaký synťáky, ať je to víc elektronický."
Původní nahrávku přece nikdo nikomu nebere, autor ikonické skladby si jen dovolil znovu ji nahrát se svým synem a s producentem, kterého si sám vybral. Je smutně absurdní, že někteří nemají dost respektu ke své vlastní modle.
Proč podle vás české publikum reaguje tak popudlivě?
Češi jsou svou podstatou bojácní. Každou změnu prožívají jako pohromu. Znáte snad jiný národ, kde by v anketě popularity mohl čtyřicet let vítězit jeden a ten samý interpret? Pamatujete si, co se strhlo, když jedny Vánoce neběžel v televizi Mrazík?
Je to tuzemské specifikum, nebo v Německu, kde máte kořeny, publikum reaguje podobně?
Libování si v zatuchlém teplíčku je bohužel výrazně česká vlastnost. Jsem napůl Němec, takže to mohu, myslím, posoudit celkem objektivně. Naopak v Anglii mají skoro opačný problém. Když to lehce přeženu, cokoli staršího než týden je většinou "sound of yesterday" a nuda.
Nedávno jste dal dohromady skupinu The Antagonists, která bude hrát naživo skladby, jež jste složil pro filmy. Kdy vás napadlo přivést ty písničky k životu?
To už si přesně nepamatuju, ale když jsem si tu ideu začal v hlavě uvědomovat, hned se mi zalíbila. Minulý rok jsem o nápadu mluvil na filmovém festivalu v Karlových Varech s Michalem Dvořákem (jeho Lucie bude mít na akci koncert, pozn. red.), jenž mě pak poprosil, zda by koncertní premiéra mohla proběhnout na festivalu filmové hudby Soundtrack v Poděbradech, který spolupořádá. Rád jsem souhlasil. Vystoupení to nebude poslední, ale na delší dobu jediné.
Jaký vztah dnes máte k vašemu největšímu filmovému hitu, písničce Lucky Boy ze Samotářů?
Vřelý. Nedávno mě můj blízký kamarád poprosil, jestli bych mu nezahrál na svatbě. Jakou myslíte, že chtěl zahrát skladbu? Jinou skladbou jsem dost pravděpodobně tolik lidí nezasáhl.
Písnička se velmi dobře trefila do zvuku doby, zní ale aktuálně i po sedmnácti letech.
S tím si dovolím trochu nesouhlasit. Když trefíte zvuk doby, tak by to právě nemělo znít aktuálně i po sedmnácti letech. Řekl bych, že ta skladba má právě nadčasový zvuk, a proto může i dnes znít aktuálně.
Přesto odhaduji, že na posluchače víc než zvukově tato skladba funguje svou neambiciózní jednoduchostí a až naivní autentičností. Podobně rezonuje třeba i skladba For That Moment, také ze Samotářů.
Před pěti lety šel do kin film Ve stínu, pro který nahrála a nazpívala průvodní píseň tehdy neznámá zpěvačka Sára Vondrášková alias Never Sol. Sáře jste potom produkoval album. Setkal jste se od té doby s někým dalším takto talentovaným?
Sára je opravdu unikátní talent a svou kvalitu potvrzuje dál. Nejenže výborně zpívá a je i velmi zdatnou skladatelkou, ale svůj talent neustále rozvíjí.
Nedávno jsem měl možnost nahrávat s Celeste Buckinghamovou, která sice není neznámá, nicméně byl jsem naprosto fascinovaný tím, jak dokonale a přirozeně zpívá, s jakou lehkostí pracuje a jak talentovaná umělkyně to je. Spolupracoval jsem s řadou velmi talentovaných lidí, ale Celeste je fakt masakr.
V jednom z hitů letní filmové sezony, Dunkerku, zní v podstatě celou dobu hudba, která funguje jako velmi spolehlivý generátor napětí. Vzpomínáte si na film, kde jste se vyloženě trápil s tím, jak hudbu sladit s vyzněním snímku?
Nejvíc času jsem se spoluautorem Michalem Novinskim strávil nad filmem Ve stínu. Režisér David Ondříček chtěl, aby hudba hrála poměrně často, takže jsme v průběhu několika měsíců složili hektolitry hudby.
Jan P. Muchow a filmová hudba
- Supraphon před několika dny vydal CD a 2LP s písněmi, které Jan P. Muchow napsal pro film. Jsou mezi nimi skladby, jež znají diváci snímků Samotáři, Ve stínu, Teorie tygra, Grandhotel, Muži v naději, Yuma, My 2, Jedna ruka netleská, Normal či Václav.
- Písně naživo zahraje 25. srpna na festivalu Soundtrack Poděbrady, který pořádá klávesista skupiny Lucie Michal Dvořák. Muchowa doprovodí koncertní kapela The Antagnonists ve složení Marek Doubrava - Ema Brabcová - Václav Havelka - Marie Dorazilová - Jenoféva Boková - Jan Janečka. Kromě Dorazilové a Bokové se jedná o Muchowovy dlouhodobé spolupracovníky.
- Muchow je známý také z kapely The Ecstasy of Saint Theresa, v níž hraje se zpěvačkou Kateřinou Winterovou. Kapela je momentálně neaktivní a ani do konce roku nechystá kvůli pracovnímu vytížení žádné aktivity.
Pak jsme ji nahráli s orchestrem, film se smíchal, a když se blížila premiéra, producenti s režisérem se rozhodli avizovanou premiéru kvůli nespokojenosti s výsledkem zrušit. Film se vrátil do střižny a dokonce se dotočilo několik scén.
Když jsme dostali nový střih, film komunikoval výrazně jinak. Proto ani nefungovala většina hotové hudby. Když jsme ji znovu komponovali na stejné scény, ovšem se snahou zachytit jinou emoci, bylo to místy náročné. Museli jsme se zbavit všech zafixovaných vjemů a stejné odvyprávět jinak.
Existují ve skládání filmové hudby mezi režisérem a hudebníkem kompromisy?
Kompromis v umění nepovažuji za dobré řešení. V ideálním případě má režisér jasnou vizi a skladatel se mu ji v rámci svého podílu na výsledku snaží naplnit. Samozřejmě, že jsem už někdy režisérům řečnil o hudební vizi. Ale ne proto, abych ji prosadil. Někdy se totiž stane, že režisér nemá o hudbě jasnou představu a trochu tápe, a v takovém případě se mu snažím nějakou vizi nabídnout.
Jakmile se ale všechny složky - od kamery přes kostymérku až po hudbu - snaží hrát na sebe a ne pro celek, je to pejsek s kočičkou a konec nadějí, že by mohl vzniknout dobrý film.
Se kterým režisérem se vám pracuje dobře?
S každým, který ví, co a jak chce vyprávět. Vizuální stylovost je v českém filmu bohužel stále skoro sprosté slovo a stylovost ve zvukové stopě už naprostou drzostí. Styl nemusí být vůbec nějak okázalý, ale každý film by ho měl mít. I filmy Woodyho Allena, v nichž je civilní kamera, titulky jsou vyvedené vždycky stejným fontem a pokaždé v něm hraje výběr jazzových nahrávek, jsou přeci styl a ne náhoda.
