Praha – S koncem prázdnin a začátkem školního roku začínají starosti a povinnosti nejen žákům, ale také jejich rodičům. Musí obnovit pozapomenutý školní režim, svého potomka řádně vybavit všemi školními pomůckami a také správně vybrat a náležitě sladit zájmové kroužky s dalšími aktivitami. A to je někdy pořádný oříšek.
V často zmatečném shonu ze zápisů kroužků někdy zaniká podstata věci – kolik jich zvolit a jak je vhodně nakombinovat, aby byly pro dítě užitečné a nestaly se černou můrou a zátěží pro celou rodinu.
Jak se dětští a školní psychologové shodují, méně někdy bývá více, ale děti a jejich potřeby jsou různé.
"Je to velmi individuální. Někdo zvládá více kroužků a je spokojený, zkrátka tu neustálou aktivitu potřebuje. Jiné dítě vyžaduje jeden, maximálně dva kroužky a více nezvládne a přes to nejede vlak," popisuje psycholožka Andrea Troníčková z pedagogicko-psychologické poradny .
Magistra Jana Hložánková, školní psycholožka ze základní školy v Krnově, zastává pravidlo převahy kvality nad kvantitou. "Osobně ocením více, když mé dítě bude dělat dva kroužky, ale s maximálním nasazením svých schopností, než kroužků pět, ale každý polovičatě a bez většího užitku."
Nechte dítě si kroužek vybrat
Představy dětí a rodičů o zájmových kroužcích se často velmi rozcházejí. Podle Jany Hložánkové nastává problém, když se střetnou představy vysoce ambiciozních rodičů s méně ambiciozním dítětem.
"To je poté neúměrně přetěžováno a dodatečně dochází i k selhávání ve školní výuce, a to nikoliv z nedostatku rozumové kapacity. Tyto děti bývají unavené, školní výsledky neodpovídají vynaloženému úsilí a rodiče tuto souvislost bohužel často nevidí," upozorňuje.
Rodiče mají také často nutkání vybrat kroužky za dítě. Podle odborníků by to však mělo být naopak.
"Kroužek bude navštěvovat dítě, nikoliv rodič. Rodiče by tedy neměli dítě nutit do kroužku, o který nemá zájem a který se zdá vhodný pouze rodiči," radí Hložánková.
Tento postup zastává i v případě těch nejmladších žáků.
"Menší děti mají často zkreslené představy o tom, jak některé kroužky fungují, neví přesně, co je tam čeká a nejsou si ani jisté, zda je to bude bavit. Je ale vhodné dát dítěti příležitost si kroužek vyzkoušet i s poměrně vysokým rizikem, že dítě zjistí, že to není to, co by ho bavilo. Tato vlastní zkušenost a 'samozjištění' je do života stále přínosnější než povinné navštěvování kroužku, který dítěti vybral rodič," radí psycholožka.
Prvňáčci potřebují zvláštní režim
Zvláště opatrní při plánování kroužků by rodiče měli být v případě prvňáků. "Ti ještě nejsou najetí na zvládání školních povinností a pro někoho je to zvykání na školu opravdu složité. Zde bych byla s počtem kroužků opatrná, záleží také na tom, kolikrát týdně se koná," říká psycholožka z pedagogické poradny Andrea Troníčková.
U prvňáčků proto doporučuje využívat spíše kroužky v rámci družiny. "Ty jsou pro zvládnutí podstatně méně náročné, nevyžadují další čas, nemusí se na ně nikam docházet."
Mnozí malí žáčkové již chodí na tři až čtyři kroužky z předškolních dob. Tehdy šly bez problémů zvládat, nyní však začínají školní povinnosti.
"Ve škole podstatně vzrostou nároky na dítě a jeho časový fond je také značně omezen. Zde je na rodičích, aby vypozorovali, co je a není jejich dítě schopno zvládat a přizpůsobili tomu počet kroužků," radí psycholožka Jana Hložánková.
Jak na puberťáky? Jednoduché řešení neexistuje
Naopak v případě puberťáků Andrea Troníčková radí, že i přes jejich případné protesty by se s nimi domluvila alespoň na dvou kroužcích, z toho na jednom sportovním. Pomůže to totiž předejít "poflakování se" a chytání se špatné party z důvodu nudy.
"Nicméně každé dítě by mělo mít nějaké volné odpoledne, ne každý večer přijít, najíst se a spát," dodává Troníčková.
Na puberťáky lze působit velice obtížně a dohoda s nimi bývá těžká, je proto dobré vést děti k nějakému dlouhodobějšímu zájmu již od útlého věku.
"Pěstovat v něm lásku k tomu, co ho baví a podporovat jej. Tímto způsobem lze alespoň částečně ovlivnit jeho postoj k zájmům v pubertálním a adolescentním věku," radí školní psycholožka ze ZŠ Krnov.
Nicméně jak upozorňuje, často se stane, že v pubertálním a adolescentním období se děti často zřeknou svých dlouhodobých zájmů, popřípadě je odsunou do pozadí.
"Tento proces je zcela běžný a neznamená, že by se jich mladý člověk definitivně zřekl. Existuje pravděpodobnost, že se k nim později vrátí," uzavírá Jana Hložánková.
