Praha - Spisovatelky Victoria Clarková a Melissa Scottová sestavily netradičního průvodce stravovacími zvyky a zlozvyky světových diktátorů. Nejzajímavějšími pasážemi knihy Dictators' Dinners (v českém překladu Večeře diktátorů) se zabývá britský server BBC.
Někteří diktátoři pocházejí z chudých poměrů, proto měli slabost pro prosté pokrmy - Josip Broz Tito, vyučený zámečník, měl například zálibu v teplé slanině. Portugalský autoritářský premiér António de Oliveira Salazar zase miloval sardinky, připomínaly mu totiž dětství prožité v bídě, kdy se se sourozencem musel dělit o jedinou rybičku.
Čtenáři se rovněž dozvědí, že se Adolf Hitler stal vegetariánem, podobně jako další nacistické špičky. Když chtěl někdo v jeho přítomnosti jíst maso, vůdce prý barvitě líčil, jak to chodí na ukrajinských jatkách. "Masožraví" spolustolovníci po těchto proslovech nemohli pokrm ani dojíst.
Podobně nebylo snadné večeřet se Stalinem. Jeho stoly se prohýbaly pod gruzínskými specialitami, závody v pití alkoholu, zpěv a tanec byly povinné a trvaly celou noc až do rána.
Jídlo může být otrava
Rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu, původně obuvnický učeň, zase ve skrytu domova rád vařil kuře se vším všudy, tedy i s nohami či zobákem. Ceaușescu je znám také pro nejrůznější obsese - úzkostlivě si myl ruce, měl celou řadu ochutnávačů jídla, na zahraniční cesty si vozil vlastní kuchaře a také chemickou laboratoř se specialisty, kteří testovali každý podávaný pokrm. Státníci, s nimiž se setkal, vzpomínali například na to, jak místo tuhé stravy pil zeleninový džus brčkem.
Hitler zase disponoval patnácti ochutnávačkami. Své pokrmy pozřel, až když je ženy otestovaly a žily i 45 minut po jejich konzumaci.
Autorky popisují i značně nechutné zvyky, které mohou leccos vypovídat o povaze diktátorů - běžné bylo obžerství, zvracení u jídla či hlasité "větry". U některých afrických diktátorů navíc panuje velké podezření na kanibalismus.
