Můžete nám, Ladislave, povědět něco o sobě a svých začátcích s fotografií?
Moje babička i mamka jsou talentované malířky, už v dětství jsem obdivoval jejich obrazy. Já ale zdědil pouze toulavé boty po babičce, která hodně trampovala. Když jsem začal po vojně vydělávat a cestovat nejen po České republice, chtěl jsem mít vzpomínky i v trvanlivější podobě. Dal jsem nejprve přednost kameře, ta mi brzy přestala stačit. Následoval výběr foťáku a s tím spojené dilema, zda Canon, či Nikon. Vyhrál to u mne Nikon D70, to se psal rok 2005.
Získal jste ocenění v různých soutěžích a pořádáte také výstavy. O jaká ocenění se jedná a co je náplní vašich výstav?
Jak v úvodu zaznělo, věnuji se hodně pohlednicím, takže pro mne je především z hlediska zpětné vazby zajímavá republiková soutěž O nejhezčí pohlednici ČR, konající se na veletrhu cestovního ruchu v Brně a Praze. Během posledních pěti let jsem, vyjma loňského druhého místa, pokaždé vyhrál. Letos byla nicméně obzvlášť těžká konkurence, a tak jsem rozhodně nečekal, že ve finále získám hned všechny tři hlavní ceny.
Vždy jsem si také hodně užil opulentní večírky soutěže NIKON KALENDÁŘ. Těch světových nejprestižnějších jsem se, snad až na jednu výjimku, nikdy ale neúčastnil. Byly to především česko-slovenské soutěže, kde jsem cítil reálnou šanci a kde to také mnohdy vyšlo. Obměňující se výstavu s názvem Krásná místa naší vlasti dělám řadu let po celé republice, je to taková má srdcovka, byť je to finančně i časově dost náročné. Ale jsem moc rád, že zpětná vazba je parádní, mnozí mají naši zemičku opravdu rádi a považují ji právem za krásnou. Byť té krásy ve jménu 'pokroku' bohužel rychle ubývá - mám na mysli především krajinu jako takovou. Města, památky atd. oproti socialismu naopak v drtivé většině neuvěřitelně zkrásněly.
Vím o vás, že se dopravujete pouze hromadnou dopravou nebo na kole. Není tento druh dopravy pro vaši práci poněkud obtížný, nebylo by pohodlnější a rychlejší jezdit autem?
Autem by to zřejmě pohodlnější a rychlejší bylo, ale mně to bez něj přijde mnohem zajímavější. Řidičák nicméně mám a příležitostné řízení mne i docela bavilo, ale nikdy jsem se v autě necítil bezpečně - obzvlášť v posledních letech kvůli obrovskému nárůstu dopravy a bezohlednosti mnohých řidičů. Nejraději mám kombinaci vlak+kolo. Ve vlaku jsem také poznal řadu zajímavých lidí, včetně své někdejší partnerky. Cesta pak díky povídání i skvěle utíká. Spojím tak příjemné s užitečným, jelikož hodně času prosedím u PC, tak ten občasný intenzivnější pohyb přijde rozhodně vhod.
Netajíte se tím, že celkem často přespáváte ve spacáku pod širým nebem. Není to v dnešní době nebezpečné, nemáte obavy, že se může něco přihodit?
Ladislav Renner
- Úspěšný český fotograf a vyhledávaný autor doma i v cizině
- Několikanásobný vítěz soutěže O Nejhezčí pohlednici České republiky
- Prostřednictvím agentury Czechtourism reprezentují jeho fotografie Česko po celém světě
- Pořádá výstavy s názvem Krásná místa naší vlasti
- Více jeho fotografií najdete zde: (facebook.com/ladislav.renner)
Časté přespávání ve městech jen ve spacáku jsem bral jako adrenalin, ale mělo to i ekonomický podtext. Ze dvou důvodů jsem to však omezil. V mnoha městech přibývají počty bezdomovců a zároveň mladých feťáků, ze kterých mám pro jejich agresivitu a nepředvídatelnost docela strach. Druhým důvodem jsou mé dvě malé holčičky - už jen kvůli nim nechci zbytečně riskovat.
Nikdy se mi každopádně, krom mrznutí či promoknutí, nic nestalo. Ani si nevybavím žádné vyhrocenější situace. To spíše ty úsměvné, jako vzbuzení ochrankou banky, divočáky, řidičem ve tři v noci vykládajícím rohlíky v areálu školy, italskými policisty atd. Klidu samozřejmě nepřidá fakt, že člověk s velkým báglem a fotovýbavou není zrovna moc nenápadný.
Vaše začátky, jako u mnoha dalších fotografů, jistě nebyly jednoduché. Kdy jste dostal poprvé nápad nabídnout své fotografie pro komerční účely a jakým způsobem jste je začal nabízet?
Ještě jako nefotící turista jsem si rád kupoval v infocentrech pohledy, které mne zaujaly. V nabídce však převažovala kvantita nad kvalitou. Bílá obloha, bez světla a kompozice - to byl převládající styl pohledu, který mnohdy ještě pamatoval socialismus. Logicky jsem tedy zkusil své fotky nabídnout právě na pohledy. Brzy jsem však jistil, že to není ani tak o kvalitě fotek, ale spíš o lidech, kteří rozhodují o nákupu. Většině bylo jedno, co nabízí, nebo tam hrály roli zavedené dlouholeté vztahy s dodavateli (to ovšem platí i dnes). Marketingová propagace, důraz na vizuál, určité soutěžení mezi městy, jak přilákat co nejvíce turistů - to bylo ještě sci-fi.
Začátky byly tedy několik let hodně krušné, párkrát jsem to chtěl skoro i vzdát. Dnes je to zase už trochu jiné než v mých začátcích: expanze sociálních sítí sice znamená obrovskou výhodu, ale na druhou stranu je i díky tomu náš malý trh přehlcen nabídkami fotografů. Kdo má třeba zrcadlovku, tak je poslední dobou v módě si ke svému jménu přidat kouzelně znějící slůvko `Photographer`. Celkově tak opět převážila kvantita nabídky nad její kvalitou a klient/laik se v tom obvykle nemá šanci zorientovat. Pokud však člověk má talent, vytrvalost a umí se prodat (jen talent bohužel obvykle nestačí), tak úspěch je prakticky zaručen, ale nikoliv hned.
V současnosti vás již zákazníci oslovují převážně sami. Můžete prozradit, jaká spolupráce vás naplňovala nejvíce?
Každá byla něčím zajímavá - mnohdy jsem tak poznal to, k čemu bych se třeba ani jinak nenachomýtl. Ať už to bylo vyčerpávající celodenní focení v krásných interiérech rušného Grandhotelu Pupp, nebo focení židovského města Josefov v Praze. To byla jedna z nejnáročnějších zakázek, do které se mi až tak moc nejprve nechtělo, ale nemám ve zvyku něco vzdávat. Jinak bych asi nepoznal tu poněkud skrytou krásu Josefova. Být v noci sám bez obvyklého davu na magickém Starém hřbitově byl silný zážitek. Naopak hodně pohodové bylo třeba loňské focení Lednicko-valtického areálu pro publikaci k výročí 20 let od jeho zapsání v UNESCO. Není to však jen o lokalitě jako takové, ale hodně i o lidech, kteří měli tu spolupráci se mnou na starost.
A na závěr se chci zeptat, jaké máte fotografické plány do budoucna?
Základem je pokračující spolupráce s mými nejdůležitějšími klienty, která mi vyplní část roku. A na ten zbytek se určitě jako vždy objeví zase něco nového, zajímavého. Mohu prozradit čerstvou novinku: začíná se rýsovat má první zcela autorská kniha o 180 stránkách, kterou iniciovalo známé vydavatelství. V rámci celé republiky by se však vydání měla dočkat až příští rok. Rozhodně však nechci zanedbávat rodinu, kterou občas krom normálních výletů beru i na některé zakázky a velice bych si přál přivést k cestování a focení své děti, protože oboje člověka nesmírně rozvíjí.
