Praha - Bohaté velikonoční tradice, v nichž se mísí staré pohanské rituály s křesťanskými svátky Ježíšova ukřižování a vzkříšení, se většinové společnosti pomalu "scvrkávají" na vajíčka a pomlázku.
Zatímco o Vánocích ze sebe chrlíme jednu koledu za druhou, o Velikonocích si vzpomeneme jen na Hody, hody doprovody".
Existuje však mnoho dalších, leč pozapomenutých zvyků, říkadel a písní.
Folkloristka Lenka Šťastná připomíná svěcení ohně, obcházení pole, honění Jidáše a mnohé další.
"Náš životní rytmus se od koloběhu přírody velmi vzdálil. Vánoce jsou přece jen komerčně více zneužívány a propagovány," říká na dotaz, proč velikonoční zvyky mizí, zatímco ty vánoční se stále ještě drží.
A.cz: Jak se to dnes má s Velikonocemi ve většinové české společnosti? Jsou to spíše svátky jara, nebo oslavy Ježíšova vzkříšení?
Lenka Šťastná: Velikonoce jsou hlavně svátky jara. V předkřesťanské době, kdy byl lid zcela odkázán, a proto i úzce spjat s přírodou, bylo toto období vnímáno za počátek roku. Odchází staré, probouzí se příroda, rodí se mláďata, začíná nový koloběh života. Polabští Slované uctívali Jarovíta - pohanského boha plodivé i ničivé síly, který byl dle pověr přes zimu držen v zemi, poté svedl boj se sněhem a mrazem, které opět symbolizovaly různé příšery.
A.cz: A křesťanské pojetí Velikonoc?
Křesťané jasně věděli, že toto období nelze ze srdcí pohanů zcela vymýtit. Proto i nejdůležitější svátky církevní jsou právě v tomto období.
A.cz: Pohanské a křesťanské pojetí Velikonoc se od sebe zcela zásadně liší již v té základní náladě…
Ano, původní pohanské svátky byly velmi bujaré, ohnivé a veselé, oproti tomu svátky církevní mají v sobě čtyřicet dní postu, kdy očišťujeme tělo i duši a je to naopak období klidu a ticha. Nesměly se konat taneční zábavy, během práce lid musel nahradit světské písně písněmi postními.
A.cz: Odkud se berou všechny ty tradiční atributy Velikonoc? Pomlázka, vajíčko, líto…?
Mnoho zvyků připomíná spíše pohanské rituály. Například vynášení smrti, přinášení líta, pomlázka – všechny tyto zvyky jsou založeny na kontaktní magii, kdy slaměná postava má na sebe navázat a ze stavení během obchůzky odnést zlé duchy a smrt. Líto, čerstvě zazelenalá větvička, přináší do stavení život. Pomlázka má na ženy přenést vlastnosti živého ohebného proutí, kterým je právě vyplácíme.
A.cz: Jaké jsou třeba méně známé velikonoční rituály?
Na Boží hod velikonoční se v noci v kruhu obcházelo pole, šlo o ochranu objetím, uzavření prostoru kruhem. Do rohů pole se umístily kříže a během toho probíhaly tiché modlitby. Tohoto se účastnil často i sám farář. Noc, kruh, kříž – zrovna v tomto okamžiku se vše tak proplétá, že se nedá říci, kde končí pohanský rituál a kde začíná křesťanský obřad.
Dalším příkladem je svěcení ohně před kostelem na největší obřad oslav vzkříšení Ježíše Krista o Velké noci. Tato oslava původně trvala celou noc a končila společným stolováním za rozbřesku. Je doložena už od 8. století, kdy měla potlačit rituální pálení pohanských ohňů v období přelomu zimy a jara.
A.cz: Křesťané mají Velikonoce jako stěžejní svátek, na nějž se připravují čtyřicet dní předem, ostatní ho "slaví", až když nastane. Žádné dlouhé přípravy se nekonají, zato před Vánoci se už od listopadu shánějí dárky, uklízí, peče cukroví...
Vizitka Lenky Šťastné
- vystudovala Akademii múzických umění v Praze, obor Pedagogika lidového tance,
- věnuje se folkloristice a oživování starých lidových zvyků, písní a říkadel,
- pedagožka a choreografka lidových tanců,
- vede dětský folklorní soubor Perníček, který za její choreografii "Morana" získal titul Laureát Strážnice 2013.
Na Velikonoce se nedávají dárečky, dnešní komerční svět je tudíž nepotřebuje tolik zviditelňovat. V listopadu se "nahodí" vánoční výzdoba, aby se prodalo co nejvíce dárků. Je to dnešní komerční způsob života. Myslíte si, že by se o Vánocích ještě mluvilo, kdyby se nedávaly dárky? Je to smutné. Chvála Bohu, že alespoň pedagogové ve školkách a školách znovu vypráví a přibližují pravou podstatu našich tradičních zvyků a obřadů.
A.cz: Velikonoční příběh se také mnohem hůře vypráví dětem. Oč jednodušší je vyprávět jako pěknou pohádku, jak se Ježíšek narodil v jesličkách na seně a dýchal na něj oslík, než jak zlí pánové přibili Ježíše hřeby na kříž a ukřižovali… Jak se s tím vyrovnávají lidové hry, písně, říkadla…?
V období postním se opravdu vyměnily písně světské za duchovní a postní. Dodnes jich je ve zpěvnících k nalezení velké množství. Říkadel je nepřeberně. Například zvyk honění Jidáše. Klukovská obchůzka vsí v pašijovém týdnu nahrazovala zvony, jež odletěly do Říma, aby nerušily duchy zemřelých, kteří nás přišli navštívit. Děti přitom zpívaly popěvky, které vypráví o Jidášově zradě velmi barvitě.
A velikonoční příběh? Zrada i utrpení jsou součástí lidského života. Tenkrát si to všichni uvědomovali více. Je známé, že plnoletosti se dožilo tak 60 % narozených dětí… Proto snad lidé více vnímali onen začátek nového života. Zatímco Vánoce připomínají narození pro život pozemský, Velikonoce znovuzrození k životu nebeskému. I toto jsou oslavy života. Myslím, že dětem musíme zdůraznit ten šťastný konec, i když mu předchází bolest.
A.cz: Zatímco vánočních koled známe celý zpěvník, o Velikonocích koledníci "melou" pořád dokola jen "Hody, hody doprovody, dejte vajíčka malovaný…" Proč? A existuje skutečně mnohem méně velikonočních koled oproti těm vánočním?
Ano, vánočních je i ve zpěvnících více. Čtyři týdny trvající advent, tedy půst před Vánoci, byl vystřídán naopak velmi veselými oslavami, trvajícími do Třech králů. Koledování, obchůzky taneční zábavy a veselí trvalo mnohem déle než na Velikonoce - na Boží hod velikonoční a Velikonoční červené pondělí.
Čtyřicet postních dní předcházejících velikonočním svátkům bylo věnováno očistě duše i těla, klidu. Hospodyňka zvyklá si při práci prozpěvovat musela zaměnit písně světské za postní. Existovaly a jsou zapsané, ale kdo je dnes zpívá? Hlavně polní práce neumožnily delší oslavy. Šup hned na pole, ať máme příští rok co jíst!
A.cz: Proč dochované velikonoční písně na rozdíl od těch vánočních tak málo zmiňují Ježíšův příběh a je to spíše samé vajíčko a koleda?
Existují postní písně. Jen jsou dnes již zapomenuty. Kdo dnes dodržuje tak přísný půst, jako bylo zvykem ještě před 100 lety? Ale ty veselé zvyky se přece jenom udržují déle. Je to logické. Lid se vždy rád bavil. Sice už dnes nikdo neví, že pomlázka vychází z kontaktní magie, že červená plná vajíčka se dávají jako symbol života, nebo že se nesmí darovat vejdumky coby mrtvá vajíčka.
A.cz: Dokdy patřilo do českých zvyků obětování beránka?
Beránek je zmiňován jako obětní zvíře již ve starém zákoně. Symbol nevinné čisté oběti. Proto je i Ježíš Kristus označován jako beránek Boží. Proto je i nevinný beránek symbolem oběti Ježíše Krista a proto symbolem Velikonoc. Od středověku je doloženo pojídání beránků na Boží hod velikonoční. Až v průběhu 19. a 20. století, kdy poklesl chov ovcí, byl u nás nahrazen beránek pokrmem moučným.
Ale ještě moje maminka mi vyprávěla krušné zážitky ze svého dětství, jak o Velikonocích nesnášela zabíjení beránků. Chundelaté mládě plakalo skoro jako dítě, když ho nesli na porážku.
A.cz: A jak je to se svěcením pokrmů?
Světí se na Boží hod velikonoční. I to má svou prozaickou stránku. Kdyby se lidé přejedli po čtyřicetidenním postu, asi by bylo hodně nevolností. Beránek, nádivka, mazanec a vařená vajíčka byly často typickou součástí "svěcenin". Když se přišlo domů z kostela, rodina začala slavnostní oběd snědením vajíčka nalačno. Mělo to zaručit pospolitost rodiny v následujícím roce. Svěceninami se poté obdarovala zvířata, zem, studna a tak dále. Často se také část darovala kmotrům a dalším blízkým.
A.cz: Vypadá to nicméně, že velikonoční zvyky, na rozdíl od vánočních, rychle mizí. Nakoupíme vajíčka, čokoládové zajíce a chlapi proženou pár ženských pomlázkou…
Dnes již nejsme tak úzce odkázáni na přírodu. Nepracujeme na poli, netrpíme hladem, když je špatná úroda. Zajdeme do obchodu. Mimochodem jsem se setkala i s tím, že mnoho z nás zapomene zcela na pomlázku a jde i na Pondělí velikonoční raději na nákup. Proto mnohé z velikonočních zvyků upadají do zapomnění. Náš životní rytmus se od koloběhu přírody velmi vzdálil. Zda to je, či není dobře, nás jistě poučí čas. Vánoce jsou přece jen komerčně více zneužívány a propagovány. Ať žije reklama.
