Filozof: Soucit se lvem Cecilem je pohodlný, nic nás nestojí

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
31. 7. 2015 11:06
Rozhovor s filozofem Vladislavem Dudákem o tom, proč společnost, která je lhostejná k zabíjení nevinných lidí, teď oplakává lva Cecila.
Foto: Reuters

Praha - Zabití lva Cecila americkým zubařem v Zimbabwe byla v tomto týdnu nejdiskutovanější zpráva na sociálních sítích, věnovala se jí i velká část světových médií. Miliony lidí oplakávaly lva a vyhrožovaly zubaři. 

Vlna globalizované solidarity vyvolala i protireakce. Jak může společnost nadzvednout z křesla smrt lva, když lhostejně přechází zprávy o zabíjení nevinných lidí či mučení politických vězňů? Výstižně a provokativně sepsal tyto pocity spisovatel a bloger Matt Walsh na serveru The Blaze.

Upozorňuje, že hysterie se lvem přišla v den, kdy jiné zprávy odhalily preparování zárodků dětí na potratových klinikách a následné prodávání k výzkumům na černém trhu.

Matt Walsh poukazuje na absurdní chování milionů oplakávačů Cecila nastolením otázky, co by se stalo, kdyby nebyl zastřelen lev a kdyby nebyly pinzetou roztrhány zárodky dětí v Petriho misce. Zatímco lev by dál "močil v trávě, olizoval si zadek a žral zebry", ze zlikvidovaných zárodků dětí by mohl vyrůst "vynálezce, filantrop, umělec, milenec, myslitel, otec, matka, průkopník". "Pakliže tento argument společnosti nestačí na to, aby je ochránila, proč dělá výjimku pro jednu bestii?" ptá se.

Podle filozofa, historika a spisovatele Vladislava Dudáka nám blog Matta Walshe "ukázal naši hodnotovou omezenost a nedůslednost". Dudák se snaží pochopit i miliony lidí pobouřených smrtí Cecila.

Aktuálně.cz: V minulých dnech bylo nejdiskutovanější událostí na sociálních sítích zabití lva Cecila v Zimbabwe. Miliony lidí oplakávaly jeho smrt, miliony lidí spílaly a vyhrožovaly jeho lovci – zubaři z USA. Zprávu přebírala také většina světových médií. Jakou zprávu o naší civilizaci dává toto počínání lidí?

Vizitka PhDr. Vladislava Dudáka
Autor fotografie: Archiv Vladislava Dudáka

Vizitka PhDr. Vladislava Dudáka

Narodil se v roce 1958 v Řevnicích. Vystudoval filozofii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze.

Sám sebe považuje za "nájemného filosofa" a přesně tak se cítí. Je mj. autorem a spoluautorem učebnic filozofie a společenských věd pro ZŠ a SŠ, spoluautorem VŠ skript Kapitoly z filosofie člověka a Kapitoly k filosofii vědy.

Je hlavním autorem dvousvazkové Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu a spoluautorem knihy Santiniho cesta za světlem. Byl vedoucím redaktorem humanitních oborů osmisvazkové Všeobecné encyklopedie Diderot.   

Vladislav Dudák: Míníte počínání toho zubaře, nebo počínání těch, kteří truchlí nad lvem? Ale ono je to vlastně jedno – u obojího je to podle mého názoru stejná zpráva, totiž téměř žádná. Snad jen ta, jak mocná jsou z informačního hlediska nová média. Z hlediska toho zubaře – léčit si své ego pomocí moci a peněz a vraždění (zvířat, lidí)... to tu bylo od pradávna. A když se podíváme jen do naší historie: císař Leopold II. si nechal do Španělského sálu zavřít divokého kocoura a pak jej spolu s dětmi uštval oštěpem. A co takový arcivévoda Ferdinand na Konopišti... A naši komunističtí a leckteří postkomunističtí papaláši na státních nebo komerčních honitbách. A co se týče reakcí lidí – ano, zabití zvířete, obzvláště takto arogantní způsob zabití (a je to podle mého zvláště ta arogance, která popudila), je citlivější téma než dříve.

A.cz: Nad hysterií kolem Cecila se pozastavil americký spisovatel a bloger Matt Walsh. Upozorňuje všechny "truchlící pozůstalé", že v ten samý den se objevila mnohem skandálnější zpráva - o rozpitvávání nenarozených dětí na potratových klinikách a o prodeji jejich částí na výzkum. Cecil obletěl svět, tato informace zcela zapadla a nijak lidi nepobouřila. Dají se tyto dvě události porovnávat, jako to činí Walsh?

Z jistého úhlu pohledu se tyto události porovnávat dají, a tak to Walsh učinil. A je to dobře, protože nám ukázal jiné souvislosti, jiný úhel pohledu. Ukázal nám naši hodnotovou omezenost, nedůslednost. Na druhé straně ale obě události – tedy zastřelení lva a například pitvání zárodků – existují pro nás odděleně, tak trochu v jiných světech a v jiných měřítkách, a tak to vnímají zase asi ti, kteří reagovali na zastřelení zvířete. A chápu je a nevytýkal bych jim, že se pohoršují nad lvem, a nikoli nad potraty. Je to totiž bezprostřední emotivní reakce na celkem jednoduchou "ikonickou" situaci. Zabíjet chráněná zvířata se "nemá" a není tu žádné "ale".

Problematika umělého přerušení těhotenství, klonování, prodeje orgánů je oproti tomu pro většinu z nás nesmírně složitá a příliš hluboce se nás dotýká na to, abychom bezprostředně emotivně reagovali, pokud se to tedy neděje přímo v naší blízkosti. Měli bychom se k ní vyjádřit, měli bychom zaujmout stanovisko, ale chápu, proč je to pro nás těžké a proč se tomu vyhýbáme.

A.cz: Proč nás tedy nechávají chladnými zprávy o zabíjení nevinných civilistů na Středním východě, mučení politických vězňů v KLDR či ono zacházení s nenarozenými dětmi a proč lidi po celém světě hromadně "zvedne ze židle" smrt lva?

Příčin je rozhodně více. Uvedu alespoň některé z těch psychologických. Za prvé to, co jsem již říkal: je snazší emotivně reagovat na věc "ikonicky jednoduchou" než na problém složitý, mnohovrstevnatý. Za druhé – je zde možná i jakási psychologická potřeba "spravedlivého rozhořčení" a "soucitu" a zároveň naše permanentní podvědomá snaha věci si příliš nekomplikovat. Soucitem se zastřeleným lvem potřebu uspokojím a nikterak se již nemusím dále namáhat. S tím, za třetí, souvisí i naše potřeba udržet si životní rovnováhu. I proto se často "dokážeme držet", když nás opustí někdo velmi blízký, a pak se najednou srdceryvně rozpláčeme, když třeba uvidíme na silnici přejetého ježka. Znamená to snad, že ježka máme raději než blízkého člověka, který nám zemřel? Rozhodně ne.

A.cz: Jsou tu i příčiny sociální povahy?

Jsou zde zejména důvody mediální a kognitivní. Média nás "masírují" atentáty, dětmi umírajícími hlady, AIDS, permanentně, opakovaně. Je to tak trochu, omlouvám se, "normalita" a my, abychom si udrželi zdravý rozum, tak na vzdálené problémy reagujeme vlažně a citově okorale. Jak jinak bych si vůbec mohl například dát po obědě zákusek a kávičku a spokojeně odpočívat, kdybych měl zároveň intenzivně prožívat, jak děti v Africe hladoví? Oproti tomu arogantní zastřelení lva je výjimečné – je to "událost" a na tu reagujeme také výjimečně. Marná sláva, tak to vnímáme.

A.cz: Matt Walsh si ve svém příspěvku také všímá virtuálního lynče lovce lva Cecila – zubaři z Minnesoty lidé hromadně vyhrožují. Souhlasíte s jeho názorem, že jde o naši nevybitou frustraci z negativních jevů ve společnosti – zbytečné války, potraty a podobně, které se v nás hromadí, a my si je pak vybijeme na lovci jednoho lva?

Kus pravdy na tom jistě bude. Každý lynč je zřejmě vyvolán frustrací. Ale spíše si myslím, že se zde vybíjí frustrace nikoli z těch "velkých témat" typu války, potraty a podobně, ale osobní frustrace – obecná nespokojenost s vlastním životem, pocit nejistoty, malá sebedůvěra, závist (zajímalo by mě, o kolik by byl lynč menší, kdyby si ten člověk nekoupil smrt lva tak příšerně draze, ale kdyby byl z nižší třídy a podařilo by se mu toho lva si "jen tak" zastřelit). Zkrátka akutní emoce (včetně frustrační agrese a z ní vyplývajícího lynče) bývají individuální, osobní a málokdy bývají vyvolány obecnými "velkými problémy".

A.cz: Soucit se lvem není ojedinělý případ, lidé projevují hromadné vlny nesouhlasu s každým dalším případem týraného psa. Reagujeme však takto intenzivně třeba na případy týraných či jinak strádajících dětí?

V médiích je více pořadů o opuštěných zvířatech než o opuštěných dětech a opuštěných starých lidech. Lidé na ulicích mluví více se svými psy, když je vedou na vodítku, než se svými dětmi, když je vedou za ruku nebo drží na klíně v tramvaji. Zatímco když se roztomile rozňafá v tramvaji pes (anebo naopak začne "naříkat"), lidé jej vnímají většinou přívětivě, zatímco, když si hlasitě povídá malé dítě (nebo naopak, když se rozpláče), vidím většinou pohoršené obličeje. Zatímco dříve i cizí lidé dělávali běžně "cukrbliky" na malé děti, tak dnes nikoli (možná by na to i doplatili obviněním z úchylnosti). Zato je normou dělat "cukrbliky" na pejsky. Abyste mi rozuměla, mám psy moc rád, nemluvím zde proti nim, ale jen ukazuju na jistou proměnu ve vztahových projevech, která se nesporně projevuje. Zaujmout přirozený lidský postoj k člověku (biblicky řečeno k "bližnímu") je, zdá se, pro nás stále nesnadnější.

A.cz: A pak je tu ona věčná otázka – proč pořád pláčeme nad zabitými lvy a slony a nechávají nás ledově chladnými tisíce trýzněných krav a jiných "užitkových" zvířat? Je pádným argumentem, že lvi či sloni jsou na rozdíl od krav a ohroženi?

Myslím, že na tuto otázku jsem již vlastně odpověděl. Je to totiž podobné, jako proč pláčeme nad tím lvem, a ne nad hladověním v Africe. Zastřelení lva je "událost", dobytčí jatka jsou statistika a realita. A navíc v případě zastřelení lva naše morální pohoršení nevyžaduje žádnou námahu a přímou akci, zatímco v případě pohoršení kvůli zabíjení krav bychom se museli vypořádat s praktickým apelem. Třeba: když ti to tak vadí, proč nejsi vegetariánem?

A.cz: Existuje nějaký recept pro současnou společnost, jak se dostat z této krize identity a z tohoto morálního chaosu?

Podle mého názoru neexistuje, rozhodně ne obecný recept pro celou společnost. Jsme příliš pestří, ocitáme se v příliš osobních a komplikovaných situacích. Jsme manipulovatelní, pohodlní a zároveň nevypočitatelní, překvapiví. A vnitřně rozporuplní. Je zde ale přece jen určitý návod – pro každého z nás individuálně: být poctivý ve svém uvažování, snažit se o to. Například nespílat někomu (třeba nyní Mattu Walshovi) za jeho názory, pokud s nimi nesouhlasíme, protože bychom mu měli být spíše vděčni, že nám nastavil určité zrcadlo, dodal podnět. A raději přemýšlet o tom, v čem asi má a v čem asi nemá ten druhý (třeba Matt Walsh) pravdu. A zamyslet se vždy nad tím, jestli mé rozhorlení náhodou nepramení z "husypotrefení". Prostě raději prověřovat své vlastní motivy, než se stylizovat do role rozhorleného "pana Spravedlivého".

Nejslavnější zimbabwský lev byl často objektem kamer. Třináctiletého Cecila na začátku července zabil americký zubař. Za možnost odstřelit oblíbenou šelmu údajně dvěma mužům zaplatil 50.000 dolarů. | Video: Reuters
 

Právě se děje

Další zprávy