Bez hudby brzy umřu, říká Věra Bílá. Film místo comebacku zachytil další pád zpěvačky

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
29. 11. 2018 16:41
Dokument Poslední naděje Věry Bílé měl zachytit její návrat z rokycanské ubytovny zpět na světová pódia. Všechno ale dopadlo jinak. Působivý snímek s mnoha dějovými zvraty uvede 4. prosince Česká televize.
Ukázka z dokumentu Poslední naděje Věry Bílé | Video: Česká televize

Věra Bílá a skupina Kale, to byl pojem. Koncertovali po celém světě, psaly o nich přední světové listy.

Jenže fenomenální romská zpěvačka se s kapelou ve zlém rozešla. "Chtěla bych zase koncertovat s kapelou, ale s Kale už nikdy. Jsou to zrádní kluci. A přitom já jsem je všechno naučila, mlátila jsem je lžící po ruce, aby pořádně sólovali a nedělali chyby," říká Věra Bílá po projekci snímku, jehož scénář počítal se zcela něčím jiným, než byla výsledná podoba. Scenárista míní, život mění.

"Chtěli jsme zachytit rok 2017 a být svědky velkého comebacku této zpěvačky," říkají tvůrci dokumentu Poslední naděje Věry Bílé. Tenhle rok měl být pro ni zlomový a vytáhnout ji z dluhů, nemocí a živoření na rokycanské ubytovně zpátky tam, kam patří - na světová koncertní pódia.

Na Vánoce 2016 ji filmaři natáčejí na ubytovně, kde v té době bydlí již sedmým rokem - v malém úzkém pokojíčku na hlučné chodbě plné dalších nájemníků.

S tím ostře kontrastují slova hudebních kritiků a teoretiků od Josefa Vlčka po Jiřího Černého, kteří o jejím zpěvu nešetří superlativy - Bílá má světový hlas. A to přesto, že ho trápí nepřetržitým kouřením, deset let pořádně netrénovala, přes cukrovku si ráda dopřává hodně sladkého a místo ve zkušebně tráví čas před televizí, v nemocnici nebo v herně.

Věra Bílá se zkrátka utápí ve smutku. Ani ne tak z dluhů, jako ze smrtí manžela a syna, o něž přišla v roce 2013. Ta ztráta pořád bolí. Když zpěvačka spatří na projekci záběry z pohřbu, v kinosále se hlasitě rozpláče.

Nastává jaro 2017 a život Bílé se začíná takřka zázračně obracet k lepšímu. Hudebně se dá dohromady s kapelníkem skupiny Džino Rom-Rock Dušanem "Džino" Čonkou, jenž má za sebou kriminální minulost. Klape jim to. Čonka už chce jezdit na koncerty, vypadá to na zakázky za statisíce korun. Věra Bílá však chce nejprve natočit cédéčko a to poslat do světa jako vzkaz: "Ještě jsem tady a pořád mi to krásně zpívá."

A tak natáčejí na Čonkově statku u Chebu, jehož součástí je i nahrávací studio. Věra se k němu dokonce přestěhuje z rokycanské ubytovny. Má zde malý pokojík, ale hlavně více soukromí a klidu. "Podruhé jsem se tu narodila," neskrývá své štěstí.

"Nebýt hudby, tak by tu už nebyla. Utrápila by se. Ale ona ten smutek vkládá do písniček a tím se ho zbavuje," říká její sestra Helena.

Věra Bílá na projekci dokumentu v kině Mat.
Věra Bílá na projekci dokumentu v kině Mat. | Foto: Zuzana Hronová

Jenže vzápětí přijde další zvrat. Dušan Čonka ukončuje spolupráci - Věra je prý nespolehlivá v termínech i při koncertech, navíc si svým životním stylem ničí zdraví i hlas. 

Ostatně i nedávno zesnulý hudební producent Jiří Smetana v dokumentu v archivním záběru vypráví o tom, jak měl pro Věru Bílou a Kale domluvené velké turné včetně nejslavnější koncertní haly světa Carnegie Hall či Královské opery v Madridu, ale Věra místo toho odjela na Slovensko a propadla hracím automatům a on musel vše složitě rušit.

Fenomenální zpěvačka znovu živoří na ubytovně, dlouho pobývá i v rokycanské nemocnici. Po pár měsících v doprovodu filmařského štábu přijíždí na chebský statek, aby se Čonkovi omluvila a zkusili pokračovat v hudební spolupráci.

Povede se, znovu zkoušejí a blíží se turné. První štací má být Norsko, pak Finsko, Anglie, Francie, Nizozemsko, Španělsko, Itálie… "A nakonec Amerika!" plánuje Věra.

Filmaři se těší, jak je doprovodí do Norska a přece jen natočí happy end o návratu na koncertní pódia. Jenže přichází další zápletka. Policejní komando vtrhne na Čonkův statek na Chebsku a zatýká ho spolu s jeho kolegy pro podezření z vyhrožování a z těžkého ublížení na zdraví. Čonkovi hrozí až deset let vězení.

Sny zpěvačky o comebacku jsou tak znovu pryč, místo v Norsku či Americe ji kamera na Vánoce 2017 zachycuje znovu v nuzné rokycanské ubytovně.

"Ten dokument se mi líbil. Nebyl chlubivý, byl pravdivý, takže myslím, že se bude líbit i divákům," říká po novinářské projekci Věra Bílá. "Já se za to nestydím, že bydlím na ubytovně. Jsem starší ženská, je mi 64 let, tak k čemu by mi byl nějaký luxus? Já nepotřebuji nic moderního."

Na otázku, zda by se přece jen ještě nepokusila o comeback, odpovídá: "Nic mě nebolí, zpívat pořád můžu, píšu si písničky, melodie, ale nemá mi to kdo zahrát a nemám manažera, jenž by mi sjednal koncerty. Jinak by to podle mě šlo. A dávám ruku do ohně za to, že kdybych měla koncert v Praze, přijdou tisíce  a tisíce diváků. Protože lidé mi pořád píšou: 'Věrko, proč už nezpíváte? Kdy vás zase uvidíme? Přijeďte zpívat zas!'"

S režisérem snímku Davidem Vondráčkem.
S režisérem snímku Davidem Vondráčkem. | Foto: Zuzana Hronová

V úterý 4. prosince uvidí dokument Poslední naděje Věry Bílé diváci České televize. O jejím osudu se tak dozvědí statisíce lidí. Nemohla by vlastně toto být ta poslední šance? Nemůže se ozvat nějaký hudební producent či muzikant s nabídkou věhlasné romské zpěvačce, jejíž kariéra se zastavila před deseti lety?

Podle režiséra Davida Vondráčka to takto nefunguje. "Oni byli sehraní a ten přesah má nyní jen tato kapela s tímto kapelníkem, který je duchem toho všeho. Teď to vypadá, že by to šlo s kýmkoliv na to navázat, ale není to tak jednoduché," říká. Navíc sám z natáčení ví, jak složité někdy je se s Věrou napevno domluvit.

"V hudbě nejsem nemocná a nic mi není. Bez hudby brzy umřu steskem," říká se slzami v očích zpěvačka, která měla znovu našlápnuto k velké kariéře. Nyní se cítí opuštěná a zapomenutá. "Ale Pánbůh je nahoře a my jsme dole. A Pánbůh všechno vidí," uzavírá smutně.

 

Právě se děje

Další zprávy