Pomáhají Češi? To zjišťuje muž, který běží 700 km republikou

ČTK hrz, ČTK
24. 5. 2015 15:00
"Zatím Čechy musím pochválit, lidé jsou na mne hodní a velmi ochotní," pochvaluje si v rozhovoru Jiří Gruntorád, který se rozhodl uběhnout 700 kilometrů.
Jiří Gruntorád.
Jiří Gruntorád. | Foto: Archiv Jiřího Gruntoráda

České Budějovice - Přibližně 700 kilometrů dlouhou trať republikou běží v těchto dnech pětatřicetiletý Jiří Gruntorád. Trasu chce zvládnout v jednom měsíci a hodlá při tom zjistit, jak jsou lidé ochotní pomoci jinému člověku.

Gruntorádovi veřejnost nabízí různé služby, které mu zdolání trati usnadní. Jde například o občerstvení, doprovod, přespání či svezení z jednoho místa do druhého. Gruntorád chce touto akcí upozornit také na zdolávání překážek, jelikož v mládí sám musel překonat několik závažných chorob.

Gruntorád vybíhal z Prahy, přes Plzeň a Šumavu se dostal na jih Čech, odtud míří na sever na Liberecko a pak přes Brno dorazí až do Hodonína, kde skončí. Každý den uběhne v průměru 35 kilometrů. Celá trasa měří 1200 kilometrů, ale on hodlá uběhnout úsek měřící minimálně 700 kilometrů. Se zbytkem mu pomohou lidé, kteří nabízejí různé služby - svezou ho autem, na lodi či mu půjčí kolečkové brusle.

Zdá se to sice málo pravděpodobné, ale dálkoví běžci se během maratonu často rozhodnou požádat své milované o ruku. A to obzvláště v konzervativním Londýně.
1:20
Zdá se to sice málo pravděpodobné, ale dálkoví běžci se během maratonu často rozhodnou požádat své milované o ruku. A to obzvláště v konzervativním Londýně. | Video: Radan Šprongl

Současný projekt bere jako výzvu a zároveň jako velké poděkování bratrovi, který mu hodně v dětství pomáhal.

A.cz: Jak jsou tedy Češi ochotní pomáhat? Co jste zatím zjistil?

Osobně jsem byl v této otázce spíše skeptický, byť jsem celoživotní optimista, nicméně zatím máme velký ohlas a spokojené pomocníky.

A.cz: Jak konkrétně během běhu zjišťujete ochotu Čechů pomoci?

Velice jednoduše. Jde o sdílenou pomoc, tedy jak moc se mi lidé snaží pomoci – svačinou, obědem, dopravou, půjčením kola, in-line bruslí... Zatím je musím pochválit, lidé jsou na mne hodní a velmi ochotní. Od ubytování přes půjčení kola, nabídnutí dopravy až třeba po oběd pro mne a můj nepostradatelný tým.

A.cz: Jaký dobrý skutek lidí, které potkáváte na cestě, vás zatím nejvíc dostal? 

Nejvíce mne zatím zaujal číšník Martin, který nejenom že mi ušetřil svým odvozem na vlak pěkných pár kilometrů, ale hlavně mi daroval svého Happy Boy. Panenku pro štěstí.

A.cz: Běžíte prý i kvůli bratrovi, kterému jste za mnohé vděčný...

Se svým bráchou máme extra dobrý vztah a jsme opravdu nejenom bratři, ale i nejlepší kamarádi. Hodně nás stmelilo nejen to, když jsem byl hodně nemocný, ale i když naši rodiče pracovali v devadesátých letech v Rakousku. Velký dík mu patří i za to, že mě k běhání přivedl.

A.cz: Jaká je tedy po nových zkušenostech podle vás mentalita Čechů?

O mentalitě Čechů jsem zatím zjistil, že na tom nejsme až zas tak špatně, jak se o nás říká. Spíše vidím a slyším hodně zklamání z celostátní politiky a také z ne moc dobrého platového ohodnocení v poměru k cenám, které panují na českém trhu.

 

Právě se děje

Další zprávy