Daniel Kupšovský (42) je dramaturgem a dokumentaristou v Českém rozhlase, spolupracoval i s Českou televizí. V roce 2012 odjel pracovně do Londýna a pět let se zde živil jako producent propagačních videí pro České centrum, British Library nebo Google. Žil tu v kosmopolitní společnosti plné různých národností a kultur, se žádnou nikdy neměl problém. "Rasisté a xenofobové mi byli k smíchu a často jsem proti nim hrdě vystupoval svými tolerantními názory," vzpomíná.
Když se v roce 2017 vrátil do Prahy, slyšel na každém kroku ruštinu. A to nejen u turistů v historickém centru, ale i u pejskařů na periferiích či maminek s dětmi na hřišti, tedy u lidí, kteří zde evidentně bydlí trvale.
Kromě zvýšené přítomnosti Rusů, která v něm evokovala sovětskou okupaci Československa, mu vadilo jejich nezdvořilé a povýšené jednání: neděkují, nezdraví, neprosí, o Češích se prý mnozí vyjadřují s despektem.
Vše začal xenofobní status
Z těchto tísnivých pocitů se vypsal v příspěvku na Facebooku, který rovnou označil za "xenofobní status".
"Od té doby, co jsem se vrátil do Prahy, nestačím se divit. Kdykoli vyjdu na ulici, slyším ruštinu. Na zvoncích skoro každého domu na Vinohradech je nějaký Juščenko, Bursakov nebo Andrejeva. U mne v domě taky. Moji ruští sousedé neodpovídají na pozdrav a chovají se povýšeně…" začínal příspěvek, který vzbudil velký ohlas.
Danielovi kamarádi se pod ním vyznávali, že to mají s Rusy podobně, proruští trollové mu psali negativní komentáře.
Daniel se stal proti své vůli rusofobem a začal o tom točit rozhlasový dokument. "Nevím, co tady dělají a jak je vůbec možné, že jich je tady tolik, na základě čeho získávají povolení k pobytu. Mám pocit, že se nám všem za zády odehrává něco, o čem vůbec nevíme, a mám z toho strach," říká v něm.
Terapie proti rusofobii
Se svými tísnivými pocity se snažil něco dělat. Navštěvoval psychoterapie, na doporučení známých se potkával s přátelskými Rusy. A seznámil se i s opačnou stránkou této české rusofobie. Spřátelil se s Honzou, jenž se narodil v Česku české mamince a ruskému tatínkovi, po němž má příjmení. Vypráví mu, jak ho od čtyř let spolužáci šikanovali kvůli ruskému jménu a v dospělosti ze stejných důvodů nemohl sehnat byt. "Slyší jméno a odmítají mě předem, i když mám českou občanku, rodné číslo…"
Jenže další ruští známí mu zároveň potvrdí jeho dojmy: mnozí jejich krajané se skutečně chovají neomaleně a smějí se Čechům jako malému národu z malé, proti Rusku skoro nicotné země. V Praze mají své kluby, kde neradi vidí Čechy, natož aby se s nimi chtěli nějak sbližovat. Získat vízum do Česka je navíc za současné politické garnitury pro Rusa velmi snadné.
"Ruská komunita nedělá absolutně nic pro to, abychom se sblížili nebo spolu komunikovali, abychom se sžili s českou kulturou a porozuměli Čechům. Je to sebevědomí velkého národa, který si historicky přisoudil jakousi misionářskou funkci. Pokládají se za misionáře, kteří šíří to dobré," vysvětluje mu novinářka Petra Procházková, která řadu let působila v Rusku a zemích bývalého Sovětského svazu jako zahraniční korespondentka.
S Procházkovou se potkal na přednášce o česko-ruských vztazích v rámci padesátého výročí sovětské okupace. Tam se velmi aktivně zapojoval do diskuse i jeden Čech, jenž nezvykle razantně obhajoval sovětskou okupaci a glorifikoval Rusy.
Proruský troll
A teď podivná shoda okolností. Daniel Kupšovský prezentoval svůj dokument Má soukromá rusofobie počátkem dubna na mezinárodním rozhlasovém festivalu Prix Bohemia Radio v Olomouci. V sále se ke konci poslechu objevil podivný muž, který mezi ostatní zvláštně nezapadal a hned na začátku diskuse se vehementně přihlásil o slovo.
Říkal, že dokument sice neslyšel, ale že negativní postoj k Rusům zastávají jen Pražáci, protože nemají dostatek informací. Moraváci prý naopak mají Rusy rádi a Slováci je vysloveně milují, hlásal dva dny poté, co na Slovensku v přímé prezidentské volbě zvítězila Zuzana Čaputová.
Proti jeho tvrzení se začali hlasitě ohrazovat lidé v sále, on však odmítal reagovat na jejich argumenty a pokračoval ve svém monologu, tentokrát o tom, že jsme Rusům málo vděční za to, co pro nás udělali.
"A pak se divte, že mám takový divný pocit a konspirační teorie. Protože zatím na každé prezentaci či workshopu, na nichž jsem s dokumentem byl, se vyskytl takovýto člověk a trolil," svěřil se pro Aktuálně.cz Kupšovský. Jelikož prý nemohou argumentovat, že by se v Rusku žilo lépe než v Česku, útočí aspoň na Evropskou unii a NATO.
Autor bojuje s rusofobií i tím, že se snaží vžít do ruského smutku, bolesti a utrpení, ale ani to se mu nedaří. Může jich mu být líto, ale vadí mu, že své pocity importují dál do Evropy.
Na konci dokumentu se omlouvá za svůj nenávistný status. Ročním bádáním nad svou rusofobií totiž zjistil, že se nebojí národa, který v sobě má dobré i špatné lidi (tak jako všechny národy), ale nesvobody, kterou mu Rusové symbolizují.
"Chápu, že tahle generace Rusů už nemá žádnou vazbu na sovětský komunistický režim a že nemají pocit, že by toho byli součástí, ale zároveň když Rusovi řeknu: 'Víš, oni vás někteří Češi nemají rádi, protože jste se neomluvili za okupaci.', tak nereaguje slovy 'To je mi líto!' nebo 'To jsem nebyl já.', ale začne namítat: 'Ale někdo jiný je horší!' To je typicky ruský argument," vysvětluje Daniel Kupšovský.
Na česko-ruských vztazích je potřeba zapracovat
Během přípravy dokumentu Kupšovský zjistil, že zdánlivě nadřazené a neomalené chování Rusů není zaměřené proti Čechům, ale je odrazem odlišné kultury. Navíc prý nikdy nepoznali pravou svobodu a neumí v ní žít. "Jenže to neumí ani mnozí Češi," upozorňuje.
"Tohle natáčení a velký ohlas pořadu mi ukázaly jednu věc: vztahy mezi Rusy a Čechy jsou stále nedořešená věc a obě strany by se měly snažit, aby se s tím něco dělalo," říká.
A jak je na tom nyní s rusofobií? "Nemám ji, návaly úzkosti pominuly. A navíc jsem díky natáčení získal spoustu ruských přátel a také českých známých, kteří mají podobné pocity jako já," říká.
Rusko si přesto nezamiloval. "Stále mám nepříjemné pocity z nesvobody, kterou vytváří a udržuje politika Vladimira Putina, ale přestal jsem mít úzkosti, které ve mně spouštělo zaslechnutí ruštiny v pražských ulicích."
Dokument si můžete poslechnout na webu Radia Wave.
