Videoklip ke skladbě Je nám teplo kapely S Hudbou Vesmírnou, ve kterém hrajete, má na YouTube téměř čtyři miliony zhlédnutí. Jaká to pro vás byla zkušenost zahrát si v hudebním videu?
Je to zvláštní. Úplně náhodou jsem se nachomýtnul k uskupení S Hudbou Vesmírnou a najednou to je hit. Ale z mojí strany bych to nepřeceňoval. Nepsal jsem ani hudbu, ani text, jen jsem si zahostoval a užil si fakt hezký den v Bratislavě.
Jak jste se k projektu vůbec dostal?
Jel jsem s kamarádem Mirem do přírody na Slovensko. Setkat jsme se měli v Bratislavě, no a Miro tam potkal kamarády ze skupiny S Hudbou Vesmírnou. Nabídl jim, ať jedou s námi. Jim se nechtělo, ale nabídli nám, jestli náhodou nechceme natočit s nimi klip. A stalo se.
Věnujete se několika uměleckým profesím. Ale zpěv u vás čekal asi málokdo...
No já trošku zpívám, ale moc dalších počinů ode mě nečekejte. Budu v tom pokračovat akorát tak v koupelně.
Každopádně píseň je reakcí na letošní extrémně teplé počasí. Jak jste ho vy osobně snášel?
Dobře, nevadilo mi to. Holky byly méně oblečené, mě nebolela záda a klipu Je nám teplo to dost pomohlo. Nutno ale říct, že ten klip vznikl ještě předtím, než nastaly ty brutální teploty. Možná ta horka byly reakcí na klip, a ne obráceně.
Říkal jste, že nestíháte. Jakým projektům se aktuálně věnujete?
Připravuju svůj film Na Střeše. Do toho dopisuju třetí projekt. Za poslední tři roky jsem toho napsal málo. Na Střeše jsem dopsal v roce 2011, od té doby skoro nic, tak se snažím ten dluh vůči mým touhám dohnat. Do toho už máme různá lítání s filmem Celebrity s.r.o. Je toho hodně. Stojí mě hodně sil, abych všechny ty věci zvládl a aspoň jednu dělal pořádně.
Ve zmiňovaném snímku Celebrity s.r.o. jste si zahrál režiséra. Dal jste do role nějaké vaše konkrétní režijní zkušenosti?
Moc ne, ta role se mojí režisérské zkušenosti nijak nepodobá. Můj režisér ve filmu Celebrity s.r.o. bojuje s debilními herci, fašistickou nevkusnou producentkou a točí látku, kterou vůbec dělat nechce. Já to měl všechno úplně naopak. Ale i střízlivý zahraje líp opilého... Dokázal jsem se vžít do toho, jak se asi cítí.
Jste vůdčí typ i v soukromí? Nebo se spíše režírovat necháváte?
Jsem asi poměrně vůdčí, ale mám problém, že je mi dost věcí ukradených. U mnoha lidí, věcí, projektů musím svoji ignoranci skrývat. A to uděláte nejlíp tak, že to vůdcovství ochotně předáte někomu jinému. Ale lidi, co mě znají, dokážou velmi rychle rozlišit, když mi opravdu o něco jde.
Kdy se vy nejvíce cítíte jako celebrita?
Když musím odpovídat na dotazy položené někým, kdo neví nic o tom, na co se mě ptá. Ono totiž být úspěšný v oboru a mluvit o něm je radost. Takových šťastlivců je hodně. Ale ať už jste tzv. celebrita v herectví, ve sportu nebo ve vaření, poznáte to podle toho, že vás lidi znají a ptají se vás na vaši práci i ti, kteří o ní nic nevědí. A vy zavřete oči, za víčky obrátíte oči v sloup, zatnete zuby, řeknete si, jak banální dotaz to je a pak jim na ty banality odpovíte. Protože jste celebrita. O to víc pak člověk ocení dobrý dotaz. Jako třeba tenhle.
Jaký názor vůbec máte na český showbyznys?
Nemám. Já jsem pořád takový externista, nemám divadlo, skupinku ani žádnou komunitu, do které bych patřil. Navíc jsem léta rozkročený mezi tím populárním uměním a tím hlubším, naštěstí si mě nárokují obě strany. Showbyznys je široký pojem. Věřím, že v pěveckém světě je to mnohem těžší a zkaženější, stejně tak v modelingu. Ale mám pocit, že až na pár výjimek je třeba filmařská obec plná srdcařů a poctivých kultivovaných lidí. Ono je to taky dané tím, že filmový průmysl u nás není byznys, jsou to spíš takový neziskovky. Co je mi hodně příjemné, jsou vztahy mezi herci, chlapy. Takovou kolegiálnost, vstřícnost a přejícnost by si dokázal představit málokdo. Teď nemluvím ani trochu ironicky. Mezi herci je mi prostě dobře.
Už když jsem hrál hokej, věděl jsem, že chci dělat novinařinu a k tomu být spisovatel nebo scenárista. Papír je kamarád, on na mě počká, naučil mě být sám se sebou tak, jak už to dneska lidi moc nedělají.
Nový snímek je o nekonečných seriálech. Vy se jim ale vyhýbáte, nemám pravdu?
Vyhýbání asi není úplně to správné slovo. Zatím jsem nemusel nic takového přijmout, ale zase jsem k tomu spoustu mých kamarádů donutil. Herec má hrát a spousta herců opravdu živoří. Kdyby nebylo seriálů a reklam, nemají si šanci vůbec vydělat a slušně živit rodinu. Já měl zatím tu výhodu, že rodinu nemám, živí mě hlavně moderování firemních akcí a navíc mám dost příležitostí ve filmech. Kdybych ale byl jen trochu v jiné situaci, šel bych do toho.
Kromě seriálu vás nevidíme ani v divadle. Proč? To je u herce docela zvláštní...
Nejdřív jsem nechtěl a pak to trošku rozhodla moje vlastní tvorba. Už bych se z toho zbláznil. Chci psát a dělat svoje vlastní projekty, kvůli tomu jsem musel odmítnout i ty nejlepší divadla u nás. Vůbec si myslím, že teď spíš zužuju okruh svých aktivit a chci dělat míň věcí, ale dobře. To ale neznamená, že se na divadle už nikdy neobjevím. To víte, že se mi ten potlesk tehdy líbil (smích).
Máte mnoho aktivit, která je vám nejbližší?
Psaní. Vlastně jsem se vrátil k tomu, co jsem chtěl dělat vždycky. Už když jsem hrál hokej, věděl jsem, že chci dělat novinařinu a k tomu být spisovatel nebo scenárista. Papír je kamarád, on na mě počká, naučil mě být sám se sebou tak, jak už to dneska lidi moc nedělají. Občas v životě řeknu něco nepřesně. A vzhledem k tomu, že mluvím hodně nebo spíš se mě lidi na hodně věcí ptají, vzniká poměrně velká škála nepřesností a tím i nepřesný obraz toho, kdo jsem. V mém psaní ale najdu málokdy nějakou faleš.
A kde se vidíte tak za deset let?
Budu táta od rodiny. Budu si snad připadat plně připravený soustředit to svoje úsilí na nějakého malého člověka, který mě bude bezpodmínečně potřebovat. Budu pro něj ta největší celebrita a nebudou mi vadit jeho dotazy, ať budou sebebanálnější. To bude super.
