Poprvé v olympijské historii se v dějišti her představí olympijský tým uprchlíků (Refugee Olympic Team). Deset atletů ze čtyř zemí bude reprezentovat společně, pod bílou vlajkou s pěti kruhy. Při slavnostním zahájení v Riu nastoupí předposlední před domácími Brazilci.

Pocházejí z různých končin světa, spojují je zážitky z válečných konfliktů a úděl uprchlíka - dva Syřané, pět borců z Jižního Súdanu, dva z Demokratické republiky Kongo a jeden Etiopan, jinak též pět běžců na středních tratích, jeden maratonec, dva plavci a dva judisté.

Vybírali je činovníci Mezinárodního olympijského výboru spolu s Agenturou OSN pro uprchlíky. "Jejich atletická zdatnost a nezlomnost je poctou statečnosti a vytrvalosti všech uprchlíků - v době, kdy je počet lidí vyhnaných ze svých zemí kvůli násilí a pronásledování největší od konce druhé světové války," píše se na stránkách agentury.

Týmu bude fandit většina uprchlíků v táborech: "Jste naší nadějí, pozvednete naše hlavy. Hodně štěstí v Riu!" objevují se vzkazy od běženců na Twitteru.

Syrská plavkyně Yusra Mardini (18) vyrůstala v Damašku a v roce 2012 reprezentovala Sýrii na mistrovství světa v plavání. Když jejich dům zničila nekončící občanská válka, rozhodla se v srpnu 2015 opustit se sestrou zemi.

Přes Libanon a Turecko mířily do Řecka. Pluly však na přetíženém člunu. Když se začal potápět a motor vypověděl službu, Yusra spolu s dalšími dvěma lidmi, kteří uměli plavat, tlačili člun až na Lesbos. Yusra nyní žije v Berlíně, doputovali za ní i její rodiče.

V plavání reprezentuje další syrský uprchlík, Rami Anis (24). Z válkou sužovaného Aleppa uprchl do Turecka, kde trénoval v istanbulském klubu. Na nafukovacím člunu s větvemi místo pádel doplul do Řecka a odtud se dostal do Belgie. Dostal zde azyl i možnost plaveckých tréninků.

Pur Biel (21), běžec z Jižního Súdánu, byl uprchlíkem polovinu svého života. Tak jako další čtyři Súdánci v týmu, vyrůstal v uprchlickém táboře. Někteří z nich jsou sirotci, rodiče téměř nepamatují. Na tiskové konferenci emotivně děkoval Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Mezinárodnímu olympijskému výboru. "Cítíme, že patříme do společnosti jako lidské bytosti. Tohle je začátek života, náš život se navždy změní."

Změna je to velká. Jeho jihosúdánský kolega James Nyang Chiengjiek (28) utekl ze země před únosci dětí, kteří takto verbovali dětské vojáky. "Na boje jsem se necítil, tak jsem ve třinácti utekl. Berou totiž jakékoliv chlapce, co jsou starší než deset let. Po tisících kilometrech jsem skončil v keňském táboře," vzpomíná.

Pohnutý osud má i Yolande Mabika (29) z Demokratické republiky Kongo. Během válečného konfliktu ji oddělili od rodičů a dostala se do dětského domova v metropoli Kinshasa. Zde se začala věnovat judu, sportu, který konžská vláda "předepsala" pro sirotky. Když se v roce 2013 účastnila v Brazílii světového šampionátu, podařilo se jí uprchnout z hotelu, kde je trenér uvěznil a sebral jim pasy, peníze i stravenky na jídlo.

Zkontaktovala se s nedaleko žijícími konžskými emigranty a vrátila se do hotelu pro svého kolegu z judistického týmu, Popolu Misengu (24). Oba od té doby žijí v Brazílii, nyní se setkají i v uprchlickém týmu.

Maratonec Yonas Kinde (36) musel uprchnout z Etiopie kvůli politickým problémům. Dostal se do Lucemburku, kde pokračoval v běžeckých trénincích. Na obživu si vydělává coby taxikář.